Jak pracovat s filmem Šarlatán ve školní výuce?
Bohumil Melichar
Film Šarlatán režisérky Agniezsky Holland a scenáristy Marka Epsteina je technicky velice zdařilé dílo, jež předkládá obraz minulosti, který dokáže diváka oslovit a nutí ho klást si o ní závažné otázky. Z ohlasů, které film po svém uvedení do kin vyvolal, je zřejmé, že snímek otevřel jak obecnou debatu o dobru a zlu ve vztahu jednotlivce k totalitním režimům, tak otázky ohledně života Jana Mikoláška jako historické postavy.1 Nicméně ani jedno z těchto témat není pro potřeby vzdělávání příliš nosné. Film je potřeba vnímat jako umělecké dílo, jehož hlavním účelem není přesně zachytit minulost, a jeho tvůrci nemusí být nutně svázáni vědeckým stavem poznání o minulosti. O Šarlatánovi, ve kterém je autorská licence scenáristy opravdu silná, to platí dvojnásob. Za sporné byly označeny natolik důležité momenty pro zápletku filmu jako Mikoláškova homosexualita či důvod závěrečného soudního řízení. Posláním školní výuky dějepisu však není usvědčovat tvůrce filmů z nepřesností vůči příběhům, jež je inspirovaly. Pro žáky by takový úkol měl minimální přínos v rovině kompetenční i v rovině znalostí historické matérie. Situace vyvolávající etické otázky ohledně chování člověka v minulosti jsou ve snímku rafinovaně rozprostřeny do spleti různých poměrně složitých situací, které nejsou dostatečně jasně pochopitelné v omezeném prostoru, jež vyučování nabízí. Toto téma by patrně ještě komplikovala problematika vztahu moderní medicíny k alternativním přístupům léčení, od námětu filmu neoddělitelná.
Přístup, který zde nabízíme, je snahou využít tento film k otevření důležitých témat moderních dějin, která zůstávají při výuce často ve stínu konvenčních vyprávění. Šarlatán je však velice zajímavě začleňuje do obrazu minulosti, který předkládá. Mám zde na mysli téma psychického tlaku na vojáky v zákopech první světové války, rizika života homosexuální menšiny v první polovině 20. století a utváření jazyka agresivních mediálních kampaní v socialistickém tisku. Ve zvoleném postupu není klíčové, jestli jsou filmové situace přesným zobrazením života Jana Mikoláška, ale to, že se jedná o zachycení chování, které vychází z dostupného poznání o minulosti natolik, že je lze považovat za dostatečně realistické. Ke každé vybrané scéně je přiřazena badatelská otázka, na kterou se žák snaží nalézt odpověď s pomocí analýzy nejen ukázky samé, ale také na základě práce s historickým pramenem a odborným textem z pera historika provádějícího výzkum na dané téma.2 Tyto texty jsou předkládány žákům ve formě krátkých úryvků, jež nabízejí dostatek informací k zodpovězení dílčích otázek vedoucích ke shrnujícím úvahám.
Kdy zařadit aktivity do výuky?
Badatelský přístup k výuce vyžaduje dostatek času věnovaný autonomnímu zkoumání zdrojů a pramenů samotnými žáky. Ti vlastní badatelskou prací dochází k určité znalosti o minulosti. Celkový program sestavený ze čtyř oddělených aktivit lze vnímat jako shrnující reprezentativní celek složený ze sledování filmu a postupné analýzy a interpretace jeho vybraných částí. Je ale také možné aktivity rozdělit a v průběhu výuky československých dějin se k jednotlivým částem programu vracet.
Co je cílem?
Hlavní přínosy souboru aktivit lze spatřovat jak v oblasti kompetenční, tak v oblasti historicko-tematické. Práce s prameny v modelu badatelské výuky rozvíjí myšlenkové operace typu analýzy, syntézy a aplikace znalostí, jež jsou např. v Bloomově taxonomii vzdělávacích cílů považovány za vyšší a náročné operace. Jednotlivá témata, kterým se žáci budou věnovat, patří mezi méně frekventovaná, ale jsou zároveň důležitá pro pochopení současných společenských otázek (moc médií, postavení LGBTQ komunity apod.). Minulost navíc ukazují jako prostor pro vlastní úvahy, které mohou žáci sdílet a ověřovat je ve vzájemné diskusi, kterou učitel pouze moderuje.
Vztah aktivit k RVP
Rámcová aktivita spočívající v zasazení lidského života do víru dějin 20. století vede žáka k přemýšlení o historickém čase a relevanci velkých dějinných zlomů ve vztahu k osudům konkrétních lidí. Další více tematicky zaměřené soubory úkolů cílí na témata identity, emocí a hodnot ve vztahu ke konkrétní situaci v minulosti, která na jedince vytvářela určitý tlak (válka, život v totalitním režimu). Pro výuku na základní škole naplňují tyto úkoly dějepisné učivo historický čas a prostor související s tematickým celkem „Člověk v dějinách” a „Moderní doba”. Skvělým podkladem je také pro výuku občanské výchovy v horizontu učiva “vnitřní svět člověka” související s tematickým celkem „Člověk jako jedinec” (otázky profese a životních osudů, hodnotového systému nábože„ství, vliv sexuální orientace a její společenské akceptace na jedincův osud).3 Podobná témata rozvíjí i vzdělávací programy pro střední školy. Například v gymnaziální RVP jsou to celky „Člověk ve společnosti” (společenskovědní základ) a „Moderní doba” (dějepis).4
Časová náročnost
Úvodní aktivita zaměřená na reflexi zážitku ze sledování filmu vyžaduje více jak dvě hodiny trvající soustředěnou práci spočívající ve sledování snímku a postupném zaznamenání určitých klíčových informací či detailů. Další dílčí aktivity jsou připraveny s ohledem na to, aby je bylo možné absolvovat během jedné vyučovací hodiny včetně rozboru výsledků žákovské práce ve skupinách či v diskusi s učitelem. Samotná práce na jednom úkolu je koncipována tak, aby trvala přibližně 15–25 minut. Důležitým faktorem je individuální nastavení kompetencí žáků ovlivňující rychlost, s jakou jsou schopni se s úkoly vypořádat. Následovat může diskuse nad výsledky žákova snažení a tematicky navazující výklad učitele.
Komentář k jednotlivým cvičením
Úkol číslo 1: Lidský život ve víru 20. století
Úkol číslo 2: Osobní otřes z bojů první světové války
Úkol číslo 3: Být homosexuálem ve 40. letech 20. století
Úkol číslo 4: Anatomie obvinění ze zločinů proti socialistické společnosti
Jan Mikolášek jako historická postava
Během práce s filmem lze předpokládat žákovský zájem o osudy Jana Mikoláška jako historické postavy. Přikládám proto stručné shrnutí životních osudů tohoto léčitele vycházející zejména z výzkumu Martina a Ivany Šulcových, jejichž kniha je podložena informacemi z různých archivních fondů Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek i rodinného archivu Mikoláškových příbuzných.
Jan Mikolášek (1889–1973)
Narodil se 7. 4. 1889 v Rokycanech na Plzeňsku v početné katolické rodině zahradníka Antonína Mikoláška. Byť jeho otec ovládal stejně dobře němčinu jako češtinu, své děti vychovával jako český patriot. Jeho syn Jan v mládí silně přilnul k víře a uvažoval o profesní dráze kněze. Rozhodl se však nastoupit do učení v zahradnické škole v Mödlingu nedaleko Vídně. V době jeho dalšího vzdělávání v oboru spáchal otec v roce 1907 v Rokycanech sebevraždu a rodinnou živnost převzal Janův starší bratr. Jan byl zaměstnán jako zahradník na několika sídlech rakouské a maďarské aristokracie. V roce 1913 se vrátil zpět do Čech a pracoval jako zahradník v Praze. Roku 1914 byl odveden do armády a účastnil se bojů na haličské frontě, kde si sám způsobil zranění, aby se vyhnul krvavé ofenzívě. Několik měsíců předstíral různá onemocnění, až dosáhl svého propuštění z armády. Bratr, který před válkou vedl otcovu živnost, padl na frontě a po válce podnik převzal Jan. Pod jeho vedením zahradnictví relativně prosperovalo. Ve volném čase sbíral byliny, studoval a učil se od venkovských léčitelů a bylinkářek. Obzvlášť se sblížil s Josefou Mühlbacherovou, která ho naučila diagnostikovat zdravotní problémy z moči.
S vlastní léčitelskou praxí začal až na přelomu 20. a 30. let v Dobrušce, kam se přestěhoval poté, co se zde oženil. Manželství však po několika letech skončilo rozlukou. O Mikoláškovy služby byl v okolí značný zájem, a to ho vedlo k opuštění zahradnictví a orientaci výhradně na léčitelství. V roce 1935 najal jako asistenta mladého muže Antonína B., který u něj byl zaměstnán až do konce 50. let. Začal si utvářet vlivnou klientelu složenou z umělců či vrcholných politiků typu Antonína Hampla, kteří mu dokázali pomoci v jeho tahanicích s místní samosprávou a s lékaři, kteří nahlíželi na jeho činnost s velkým podezřením. Svoje starosti s úřady částečně vyřešil tím, že podstoupil odbornou zkoušku ze znalosti léčivých rostlin a do konce života vystupoval jako „úředně zkoušený znalec léčivých bylin“. Dobový tisk jej však opakovaně označoval za šarlatána a několikrát dostal pokutu za nedovolené provozování lékařské praxe. Kvůli nepříjemnému dozoru úřadů a sérii anonymních udání se často stěhoval. Působil krátce v Praze a pak se usadil na Kladensku.
Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava Mikoláškova praxe vzkvétala a vyhledávali ji, kromě zástupů běžných pacientů, i vysoce postavení nacisté. Mikolášek zaznamenal ve svých pamětech, že měl podstoupit zkoušku v sídle pražského gestapa spojenou s ukázkou jeho diagnostických metod, během níž prý ohromil nacistické lékaře. Nicméně, k této události se nepodařilo dohledat žádné archivní prameny. Zatímco sám udával, že léčil nacisty formátu Martina Bormanna, stále jej sledovalo jak místní četnictvo, tak gestapo. V roce 1945 však pro své styky s protektorátní elitou čelil obvinění z kolaborace. Byl internován v pracovním táboře v Dubí a musel zaplatit peněžitou pokutu, byl mu také obstaven majetek. Podezření ze zločinů proti národní cti byl oficiálně zbaven až v roce 1948. Krátce po svém propuštění se seznámil s Antonínem Zápotockým, kterého měl léčit ze zdravotních komplikací spojených s jeho vězněním v koncentračních táborech. Ten také Mikoláška až do své smrti podporoval a pomáhal mu s jeho spory se stranickými orgány i státními úřady.
Po druhé světové válce se Mikolášek přestěhoval do vily v obci Jenštejn. Jeho služby přitahovaly mnoho pacientů ochotných nakupovat nejen byliny, ale také věnovat mu zvláštní příspěvky na jeho činnost. Na pozemku vznikla veliká zahrada, v níž byla soukromá kaple s pozlacenou sochou Krista Spasitele. Mikolášek své pacienty objížděl v luxusním americkém automobilu a vilu zařídil uměleckými díly. Provozoval rozsáhlou dobročinnost a mecenášství. Jeho okázalý životní styl přitahoval různá udání a anonymní útoky, ale i zájem místní KSČ a StB, která na něj vedla složku. V roce 1951 byl obviněn z uplácení činovníka Okresního národního výboru, když se snažil předejít plánovanému přeřazení svého asistenta a dalších zaměstnanců do výrobních sektorů. Soud mu vyměřil tři měsíce vězení a 500 000 korun pokuty. Trest si nicméně neodpykal díky zásahu ministra spravedlnosti, jež patrně proběhl s vědomím Antonína Zápotockého. Mikolášek prokazatelně uvažoval, že živnost předá státu a nechá se zaměstnat jako expert národního podniku Biogena, od kterého nakupoval byliny.
V roce 1954 na Mikoláška StB založila nový spis, v němž shromažďovala informace ohledně podezření na krácení daní, podvodný prodej bylin spojený s podivnými léčebnými praktikami a také ohledně jeho homosexuální orientace, kterou celoživotně vehementně popíral. V letech 1958 a 1959 se proti němu rozjela negativní mediální kampaň zaměřená zvláště na jeho „zpátečnické“ diagnostické metody a život v luxusu. V lednu 1959 byl i se svými asistenty zatčen a odsouzen za krácení daně, za které mu byl vyměřen tříletý trest, zákaz prodeje bylin po dobu pěti let po propuštění na svobodu a jeho majetek propadl státu. Nejbližší asistent byl odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody. V roce 1960 navíc Mikolášek čelil navýšení trestu za poškozování devizového hospodářství republiky a násilí na veřejném činiteli. Z vězení se dostal v roce 1963. Dožil v rodině svého přítele MUDr. Karla Urbánka. Během pražského jara se nakrátko k léčení vrátil, ale vzhledem k jeho věku se mu nepodařilo činnost obnovit. Zemřel v roce 1973.
Literatura
Martin Šulc – Ivana Šulcová: Životní příběh Jana Mikoláška. Pravda o slavném českém léčiteli, Praha: Mladá fronta 2020; Jan Mikolášek: Paměti přírodního léčitele, Praha: Mladá fronta 2019
1 Odkazy na recenze https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/recenze-rozporuplny-lecitel-sarlatan-agnieszka-holland-film/r~f5edceaee16211ea9d470cc47ab5f122/; https://www.irozhlas.cz/kultura/film/recenze-sarlatan-film-ivan-trojan-jan-mikolasek-agnieszka-holland_2008260933_kro; https://www.sisyfos.cz/clanek/1505-kdyz-je-sarlatan-skutecne-sarlatan; https://wave.rozhlas.cz/padesat-odstinu-sarlatanovy-zluti-novy-film-agnieszky-holland-neurazi-ale-odtece-8277591
2 Zvláště odborné texty vyžadovaly určité úpravy spočívající v zjednodušení pojmového aparátu, zestručnění apod. Vždy byl při těchto úpravách kladen důraz na zachování informační relevantnosti textů a tezí, s kterými historik přichází. Úryvky z historickým pramenů podobnými zásahy neprošly vůbec.
3 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, Praha: 2021, s. 53–54, 56–57, 58–59 (dostupné z http://www.nuv.cz/file/4983/).
4 Jaroslav Jeřábek – Stanislava Krčková – Lucie Hučínová: Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. RVP G,Praha: MŠMT 2016, s. 40, 45–46.
