Ideologické obrazy práce v padesátých letech
Práce samozřejmě vždy stojí v popředí lidského zájmu, je to činnosti, která strukturuje značnou část jeho času, činnost, která mu zajišťuje obživu, poskytuje důležité sociální prostředí odlišné od mikrosvěta rodiny, poskytuje pocit sociální identity i sebeúcty. Fenomén práce byl od samého začátku komunistického hnutí v popředí zájmu jeho teoretiků a ideologů. V jejich představách se měla přestat být práce nutností, ale měla se stát potřebou.
V dobové ideologické brožurce se můžeme dočíst:
„Přechod od socialismu ke komunismu je také spjat s hlubokými změnami v poměru lidí k práci. Již nyní je práce v SSSR nejen povinností, ale i věcí cti, slávy, statečnosti a hrdinství. Avšak v prvním období komunismu se práce ještě nestala přirozenou potřebou člověka. Výrobní síly v socialismu jsou na takové úrovni, že práce je v přímé souvislosti s mírou potřeby a tudíž prostředkem k životu. Za komunismu práce přestane být pouhým prostředkem k životu a stane se přirozenou potřebou člověka.”
A. Ljapin: Vítězství socialismu a cesty přechodu ke komunismu v SSSR, Praha 1950, s. 9.
Kolektivistický etos práce zasahoval celou společnost a pronikal i do popkultury (Pyšná princezna). Dalším ideologickým obrazem práce je představa vykořisťování za kapitalismu. Ve filmu Veliká příležitost, pojednávající o stavbě mládeže vzpomíná jeden z jejich účastníků na poměry, které na témže pracovním úseku panovaly před válkou. Práce v kapitalismu má atributy nucené práce v koncentračních táborech za druhé světové války. Vedle negativního obrazu dřiny za kapitalismu je postaven ideál ideologicky motivované práce v pracovním soutěžení (Pětistovka). Tzv. protiplán byla alternativní plán vypracovaný k oficiálnímu plánu podniku, který měl stimulovat pracující v tzv. socialistickém soutěžení. Socialistické soutěžení ovšem nebylo příliš efektivní a neslo s sebou vysokou zmetkovitost (Skřivánci na niti).
Vysoká fluktuace a nízká pracovní morálka byla občas kvalifikována jako forma sabotáže. Spíše se ale stávala předmětem propagandistických kampaní. Častým terčem kritiky byl tzv. bulač, tedy člověk s častými absencemi v zaměstnání (karikatury Pátá kolona a Potrefení).
Použité materiály:
Videa
- Píseň o práci (Pyšná princezna, 1952, r. Bořivoj Zeman)
- Práce za kapitalismu (Veliká příležitost, 1949, r. K. M. Walló)
- Ideologický obraz pracovního soutěžení (Pětistovka, 1949, r. Martin Frič)
- Pracovní rekordy (Skřivánci na niti 1969, r. Jiří Menzel)
- Socialismus (Učíme se od sovětských lidí, 1950, r. František Neset)
- Ideologický obraz práce (Kolesa dějin, 1945, r. Miloš Cettl)
