Jak a proč učit dějiny
(Didaktické a metodické podněty bývalého týmu edukátorů o tom, jak by se v dějepise mělo učit vše jinak, v nichž se přesto nikomu neříká, jak má co dělat, protože uznávají svobodu a volnost. Tyto materiály ponecháváme jako dokumentaci a nebudeme je mazat. Budeme přidávat spíše nové texty, ale tak silnou ambici měnit dějepis a říkat učitelům, jak se má co dělat, zde nyní vskutku nemáme. Ivo Cerman)
Na tuto zdánlivě jednoduchou otázku není snadné najít odpověď. Při bližším pohledu se naopak otázky prohlubují: Jak by měl vypadat modelový absolvent dějepisu? Co všechno by měl znát a co by měl umět? Jaký je vztah dějepisu k dalším školním předmětům? Do jaké míry by měl školní dějepis reprodukovat český národní příběh? Jak rozvíjet demokratické hodnoty, jak věnovat více pozornosti menšinám, jak předcházet patologickým jevům ve společnosti? Jaké místo zaujímá historie v současné společnosti? A tak dále...
V sekci Jak a proč učit dějiny bychom rádi tyto a další otázky rozváděli, nabízeli návrhy a didaktické materiály k diskuzi a vytvářeli platformu, kde by vyučující, kteří podobné problémy řeší, našli podporu. Jádro našeho metodologického uvažování tvoří ucelené knižní metodiky zaměřené na využití audiovizuálních médií (Dějiny ve filmu) a projektové vyučování v dějepise (Paměť a projektové vyučování), které si zde můžete stáhnout. Další podněty nabízí Didaktika - metodicky zaměřené články a odkazy na další studie. Konkrétní inspiraci do vyučování přinášejí Náměty, modelové hodiny zaměřené na tematické celky.
Foto: ČTK/Kocian František
„Československá vláda pozvala do Československa na 200 korejských dětí, které jsou umístěny v lázních Houštka u Staré Boleslavi. Mezi dětmi jsou i partyzáni s vyznamenáním za statečnost. Na snímku hodina vyučování."
