Úkol číslo 4: Anatomie obvinění ze zločinů proti socialistické společnosti
Vzdělávací cíl:
Žák analyzuje dobové prameny v podobě novinových článků, které utvářely negativní obraz Mikoláškovy činnosti. Cílem jejich detailního čtení je vést bádání zaměřené na způsoby, jakými probíhala dobová mediální kampaň proti konkrétním jedincům či skupinám. Tato praxe byla nechvalně známá v období politických procesů raných 50. let, ale objevovala se i během období normalizace. Žáci se zaměří na důvody a styl kritiky Jana Mikoláška: odhalují převažující trendy, které jej měly delegitimizovat v očích veřejnosti. Závěrečná otázka žáka vede ke shrnutí obvinění proti Mikoláškovi, jež zároveň představují výčet charakteristik, které byly dobově nežádoucí. Vzniká tak diskusní potenciál ohledně témat propagandy a přítomnosti politického obsahu v tak bytostně exaktním oboru, jako je medicína.
Časová náročnost:
20 minut
Klíčová slova:
propaganda – analýza dobových médií – diskutujeme – historické perspektivy
Práce na jednotlivých úkolech:
- Analýza filmové ukázky (7 minut)
Žák pozorně zhlédne scénu, ve které je tematizována dobová mediální kampaň proti Mikoláškovi (15:23–16:38). Všímá si zejména obsahu textu, který je čten. Ukázku porovnává s úryvkem z článku z dobového tisku. Cílem je identifikovat témata kritiky, která je proti Mikoláškovi namířena.
Screenshot z filmu Šarlatán, r. Agnieszka Holland, 2020 - Analýza dalších zdrojů (7 minut)
Poznatky získané z předchozí práce srovnává se závěry dalších dvou analyzovaných textů. Dobový žurnalistický článek o vzorném socialistickém zdravotním pracovišti přináší zprávu o ideálních představách, jak by léčení nemocí mělo probíhat, zatímco shrnutí vycházející z historického výzkumu stalinistické propagandy přináší informace o buržoazii jako kategorii politických nepřátel režimu. Žák zjišťuje, že se v kritice prolínají dvě opozice: věda versus pověra či šarlatánství a socialistická morálka versus buržoazní touha po majetku a luxusu. Tabulka, kam své závěry doplňuje, slouží jako pomocný nástroj analýzy těchto textů. - Shrnutí (6 minut)
Na základě svých zjištění se žák pokusí odpovědět na badatelskou otázku. Jeho aktivita by měla vést k tomu, aby zhodnotil, nakolik jsou různé roviny kritiky vůdčí, a dospěl k určitému závěru ohledně důvodů, proč byl Mikolášek zatracován. Tento úkol vede k různým interpretacím, které mohou být protichůdné, ale zároveň dobře vyargumentované a tedy mohou být považované za správné. Vzniká tak zajímavý diskusní potenciál.
Slovo k vybraným pramenům a zdrojům:
Pramen č. 1
Jedná se o pasáž článku z dobově populárního časopisu Mladý svět, který se věnoval Mikoláškově procesu. Autor popisoval činnost léčitele jako podvodný podnik zaměřený na zisk a bez jakékoli snahy o seriózní léčbu pacientů. Obvinění z krácení daní se v něm prolíná s kritikou nevědeckých metod léčebné diagnostiky, které jsou nejen neúčinné, ale dokonce nebezpečné. To vytváří dualitu obviňování, se kterou lze pracovat v diskusi se žáky.
Pramen č. 2
Článek, který v Rudém právu vyšel ve stejné době, kdy vrcholila mediální kampaň proti Mikoláškovi, představoval nejmodernější lékařská zařízení v zemi. Přináší vizi ideálního stavu, kterého by měla péče o pacienty v Československu dosáhnout. Autor oslavuje racionální, vědecké moderní diagnostické a chirurgické metody práce. Ve srovnání s předchozím článkem se jedná o oslavu těch metod, které měl Mikolášek přehlížet a zesměšňovat. Didaktická funkce tohoto pramene spočívá v kontrastním srovnání ukazujícím na zdroje kritiky Jana Mikoláška
Pramen č. 3
Shrnutí výzkumu historičky Denisy Nečasové se zabývá obrazem buržoazie jako nepřátelské síly socialismu. Zaměřuje se na osobní vlastnosti, které měly být pro „třídu vykořisťovatelů a majetníků“ typické. Tento obraz Nečasová pojímá jako dobovou mediální jazykovou a symbolickou konstrukci, kterou analyzovala skrze důkladné čtení dobových propagandistických brožur a dobového tisku. Žák by z tohoto úryvku měl být schopen získat představu o tom, jaké rysy byly buržoazii připisovány a následně zhodnotit, do jaké míry byly přítomné v kritice Jana Mikoláška.
