Případ Jazz: porušené procesní zásady
Řešení ke skupinové práci žáků k metodice Co je to politický proces? Případ Jazz
zásada stíhání jen ze zákonných důvodů
Nejdůležitější procesní zásada vůbec, obsažena na prvním místě ve výčtu v trestním řádu (§ 2). K jejímu porušení dojde tehdy, neexistuje-li zákonný důvod pro stíhání. Stíhání potom označíme jako nezákonné (např. vůbec neexistuje takový trestný čin, pro který je někdo stíhán, příp. neexistovaly skutečnosti zakládající důvody k trestnímu stíhání jako v případě Jazzové sekce). Důležitost této zásady podtrhuje její zakotvení v ústavním pořádku ČR (čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Při rehabilitačním řízení soudní senát seznal, že byla porušena právě tato zásada, a proto původní rozsudky zrušil.
Další porušené zásady již nevyplývají přímo z rozhodnutí soudu z roku 1991, nýbrž z našeho výkladu a dovození pro vzdělávací účely (cílem je žáky seznámit s jednotlivými zásadami, a i když při rehabilitačním řízení nebyly další zásady přímo zmíněny, je nepochybné, že byly také porušeny).
zásada presumpce neviny
Dokud není nad obžalovaným vynesen odsuzující rozsudek, je na něj nutné hledět, jako by byl nevinný. Zároveň není-li plně dokázána vina (tedy nejsou odstraněny všechny pochybnosti), je třeba na obžalovaného hledět jako na nevinného. V případě Jazzové sekce bylo o vině rozhodnuto již dávno před procesem. Svědčí o tom např. několikerá výměna vyšetřovatelů (první dva shledali, že k porušení práva nedošlo, musel být proto nasazen třetí, „uvědomělý“) nebo pochybnosti soudců při vynášení rozsudku v souvislosti s atmosférou ve společnosti a vědomím vlády, že je třeba představitele exemplárně potrestat. Dle některých zdrojů probíhaly dokonce telefonické konzultace mezi soudci a představiteli komunistického režimu o počtu podmíněných a nepodmíněných trestů. Tato informace však není písemně doložena.
zásada volného hodnocení důkazů
Tato zásada zakotvuje volnost soudců při hodnocení jednotlivých důkazů, jednotlivé důkazy nemají předem danou hodnotu a soudce je posuzuje s přihlédnutím k dalším okolnostem (př. svědecké výpovědi svědka A a svědka B mohou mít diametrálně odlišný dopad na výsledek řízení). V procesu s Jazzovou sekcí bylo zřejmé, že o důkazy v tomto případě moc nešlo, rozsudek byl předem dán, tudíž soudci ani nemohli přikládat jednotlivým důkazům objektivně spravedlivou hodnotu.
zásada veřejnosti
Zásada veřejnosti slouží jako pojistka pro zachování zákonnosti a spravedlivosti rozhodování justice, na jednání má mít vždy přístup široká veřejnost, cílem je provádění veřejné, nikoliv tajné justice. V případě Jazzové sekce byla tato zásada porušena, do soudní síně byly vpouštěny osoby jen na základě předložení „vstupenky“, a tak je sice v lavicích veřejnosti vidět několik osob, ale jsou to novináři z Rudého práva. Běžná veřejnost na jednání neměla přístup.
zásada materiální pravdy
Zásada materiální pravdy má v našem trestním řádu místo až od roku 1993. Znamená, že orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) musí postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností. Oproti tomu zásada objektivní pravdy, platná během procesu s Jazzovou sekcí, stanoví, že OČTŘ musí postupovat tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci. Právě nemožnost najít absolutní pravdu (skutečný stav věci) vedla ke změně formulace. Soudy se mohou realitě pouze přiblížit, nelze takřka nikdy zjistit, jak se celá věc odehrála přesně. V procesu s Jazzovou sekcí (ačkoliv platila výše zmíněná, nesplnitelná zásada objektivní pravdy, a soudy tak byly povinny zjišťovat úplnou pravdu) tato zásada vzhledem k výše uvedeným porušeným zásadám dodržena nebyla, soudci se pravdu najít nesnažili, resp. se spokojili s „pravdou“ přednesenou prokurátorem.
Pozn.: Ačkoliv během procesu platila zásada objektivní pravdy, rozhodli jsme se pracovat s moderní úpravou a zásadou pravdy materiální. V opačném případě by si je mohli studenti plést, takto budou mít na očích současnou právní terminologii. Je-li více času, je možné studentům poskytnout vysvětlení v rozsahu uvedeném výše.
