Časová osa
Jako mnichovská krize se zpravidla označuje období posledních dvou zářijových týdnů roku 1938. Jako každá historická událost i Mnichovská krize má své příčiny a předpoklady zakotvené v hluboké minulosti. Když mluvíme o mnichovské krizi, musíme se nutně vrátit ke vzniku Československé republiky v roce 1918, který současná česká historická paměť považuje za něco zcela samozřejmého. Ale ne všechny národnosti vznik republiky přijaly pozitivně, naprostá většina německých obyvatel pohraničí v českých zemích se chtěla připojit k Rakousku nebo k Německu. Postoj českých (československých, sudetských) Němců se poté měnil, v průběhu 20. let se s republikou ve své většině smířili, ale nikdy neustali ve svých snahách získat autonomii, kterou jim ovšem nový stát odmítl udělit. Ve třicátých letech se čeští Němci, především v důsledku hospodářské krize, radikalizovali. A mohli bychom jít ještě dál do minulosti, až do období formování novodobého českého národa v 19. století. “Tím druhým”, vůči němuž se vznikající český národ vymezoval, byli právě Němci a jedním z konstitutivních prvků politiky v českých zemích bylo česko-německé soupeření. Byl to spor prudký a s obou stran nekorektně vedený. Dalšími souvislostmi, které je třeba zmínit, je nesamozřejmost Československa v očích britské diplomacie. Rezervovaný postoj Britů vůči republice nebyl jen důsledkem obratné nacistické diplomacie, ale dlouhodobé nedůvěry vůči státu, který byl vnímán jako klient Francie a jedno z nepříliš šťastných řešení poválečného rozpadu habsburské monarchie, které si Britové vždy cenili jako stabilního prvku Střední Evropy. Za dramatickými zářijovými událostmi osmatřicátého roku se skrývá daleko více motivů než se obvykle ve filmech ukazuje.
|
|
Jednání britského premiéra N. Chamberlaina s Adolfem Hitlerem v Berchtesgadenu. Hitler zde předložil svůj požadavek na anexi pohraničních území ČSR, kde nadpoloviční většinu tvořili Němci. |
|
|
Velká Británie a Francie předala československému prezidentu Benešovi požadavek, aby ČSR podstoupila Německu okresy, kde tvoří nadpoloviční většinu obyvatelstva Němci.
|
|
|
Velká Británie a Francie opakuje své požadavky jako ultimátum, ČSR přijímá. Někteří historici tvrdí, že prezident Beneš požádal západní mocnosti, aby mu toto ultimátum dali, a on tak mohl svůj ústup u českých politiků a české veřejnosti zdůvodnit. Většina to považuje za nepravděpodobné.
|
|
|
Demonstrace v ČSR proti přijetí anglo-francouzského ultimáta a pád vlády. Nová vláda v čele s generálem Janem Syrovým. |
|
|
Jednání N. Chamberlaina s Hitlerem v Bad Godesbergu. Hitler stupňoval své požadavky, což vedlo k přerušení jednání.
|
|
|
Vyhlášení mobilizace československé armády. Během dvou dnů byla úspěšně dokončena.
|
|
|
N. Chamberlain požádal o zprostředkování jednání italského premiéra Mussoliniho.
|
|
|
Na italský podnět se uskutečnila konference v Mnichově, které se zúčastnili francouzští, britští, němečtí a italští představitelé. Výsledkem byla dohoda o odstoupení pohraničních území ČSR Německu, Polsku a Maďarsku.
|
|
|
ČSR přijala pod nátlakem mnichovskou dohodu
|
