Historická dílna: Pamětník ve výuce
V pátek 4. března 2016 proběhla další Historická dílna pro učitele, tentokrát na téma Pamětník ve výuce. Dílny se zúčastnili kromě lektorů Oddělení vzdělávání také Jan Dvořák ze Skupiny orální historie a Michal Šmíd, koordinátor portálu Paměť národa.
V úvodní diskuzi, která začala otázkou „Proč zveme pamětníky do výuky?“, hledali účastníci výhody a nevýhody přítomnosti pamětníků ve škole. Mezi výhody zařadili atraktivnost, lidský rozměr a emoce, které přinášejí přímí svědkové historických událostí do tříd. Emoce a subjektivita životních příběhů se ale podle účastníků semináře mohly stát při konfrontaci ve třídě i nevýhodou. Jako nevýhody uvedli selektivnost a manipulativnost vzpomínek a především tradiční představování pamětníků a jejich vypravování, kdy se žáci stávají jen pasivními příjemci informací. Během diskuze bylo několikrát otevřeno obecně problematické téma práce s pamětí, zejména silná subjektivita paměti, kodifikace výrazných historických událostí do formy traumatu, kterému již nepodléhá, a problém paměti jako společenské instituce, která určité typy vzpomínek vyzdvihuje a jiné vytěsňuje. V další části semináře jsme se věnovali samotné práci s pamětníkem, zaměřili jsme se především na otázky „jak pracovat před příchodem pamětníka?“, „jak iniciovat diskuzi v průběhu výkladu pamětníka?“ a „co dělat po návštěvě pamětníka?“. Účastníci se shodli na důležitosti přípravy žáků na setkání s pamětníkem, v závislosti na formátu setkání by měli získat motivaci k setkání, faktografický přehled, případně by mohlo dojít ke konfrontaci s prameny a rodinnou pamětí žáků. V případě setkání žáků s pamětníkem kladli návštěvníci semináře důraz na výměnu rolí (žáci vykládají) a diskuzi, zároveň preferovali opakované návštěvy pamětníka. V hodině následující po návštěvě pamětníka by mělo dojít k reflexi jeho vyprávění ve formě prezentace, domácího úkolu nebo zpracování zážitku výtvarnou formou. I tentokrát byl pro účastníky připraven praktický úkol, který spočíval ve výběru jednoho pamětníka a přípravě konkrétní výukové aktivity s dohledáním a zapojením dalších pramenů. Účastníci byli rozděleni do tří skupin pod vedením lektorů Oddělení vzdělávání. Každá skupina si vybrala jednoho pamětníka, mezi vybranými byli Josef Jehlík, armádní generál Tomáš Sedláček a Irena Vlachová-Šimonová. Po vypracování úkolu následovala prezentace každé skupiny. Jednotlivé výstupy spojovala myšlenka multiperspektivity a využití pamětníka jako jednu z částí širšího vzdělávacího cíle a zajímavého zpestření výuky v rámci delšího projektu.
Vrcholem semináře se stala návštěva Mgr. Miriam Mouryc z Evropského oddělení Mezinárodní školy pro výuku holocaustu Yad Vashem, která ve své přednášce představila koncept výuky o holocaustu založený na odpovědích na otázky „proč vyučovat o holocaustu?“, „co vyučovat o holocaustu?“ a „jak ve školách vyučovat o holocaustu?“. Celá přednáška se nesla v duchu nejnovějších tvrzení, že trendem není využívat silnou emocionalitu události, ale spíše přemýšlet nad příběhy jednotlivců a nad historickými souvislostmi.
Z pátečního semináře lze odvodit závěr, že pamětníci zvaní do škol jsou sice považováni za tradiční výukový formát, ale jeho zjevné výhody jsou doprovázeny i limity. V průběhu intenzivního workshopu se našly i nové způsoby, jak efektivněji využívat návštěv pamětníků a pamětnic na školách.
