Ztroskotanci a samozvanci

  1. Co jste se dozvěděli z článku o petici Charta 77?
  2. Jakými slovy jsou označováni autoři Charty 77? Jaký je jejich obraz?
  3. Jaký je názor autora článku na Chartu 77? Jaké jsou jeho hlavní argumenty?
  4. Za jakým účelem byl článek napsán?
  5. Odpovídají argumenty článku zásadám novinářské práce s informacemi? Najdete na této stránce nebo na internetu informace, které by článek doplnily?
  6. Srovnejte článek s “Prohlášením uměleckých svazů” (tzv. Antichartou)? V čem je podobný?

Jedním z vrcholů ideologické kampaně proti Chartě 77 byl článek “Ztroskotanci a samozvanci”, který vyšel 12. ledna 1977 v Rudém právu, deníku vydávaném komunistickou stranou.

Využívá stejné argumenty a jazykové prostředky jako například Provolání uměleckých svazů, nazývané “Anticharta”. Argumenty proti petici nejsou vedeny věcně, především protože se autor snaží, stejně jako celá kampaň, vyvarovat toho, aby čtenáři znali skutečné požadavky chartistů. Obsah Charty 77 je zhuštěn do několika vytržených slovních spojení, které jsou pouze ironizovány. Ironie a sarkasmus jsou hlavními atributy článku, který především útočí osobně nebo obecně na autory či domnělé autory Charty 77. Článek nejprve rozvíjí argument, že impuls k Chartě 77 přišel ze západních “kapitalistických” zemí, které taky chtějí rozvrátit socialismus. Dále si autor článku všímá především napojení na bývalé komunisty spojené s tzv. pražským jarem, pokusem o liberalizaci komunismu v Československu v roce 1968. Někteří bývalí komunisté opravdu Chartu 77 podepsali, její myšlenka ale z tohoto prostředí nevzešla. Zdůrazňováním (domnělých) cizích impulsů se snižuje podíl hlavních organizátorů Charty 77, na které článek útočí jako na lidi, kteří ničeho nedosáhli.

Rozsáhlou část článku tvoří oslava socialistického režimu v Českoslovenku, pro kterou jsou využívány již zažité ideologické fráze a která nijak s Chartou nesouvisí kromě pasáže, kdy se deklaruje zájem Československa na dodržování dohod o lidských právech z helsinské mírové konference, ke kterým se Charta 77 odvolávala.

Reálný vliv článku nemůžeme přeceňovat, dal čtenářům jasný signál, že režim s chartisty žádný dialog nepovede, že se naopak stali veřejnými nepřáteli a čtenářům bylo jasné, že stejně by se vedlo i jakýmkoliv jejich podporovatelům.

Rudé právo. 1977, roč. 57 čís. 9. Dostupné online.


Přepis článku. - PDF / 51 Kb