Zpravodajství

  1. Pokuste se sumarizovat věcné informace, které jsou v komentáři obsaženy.
  2. Jak byste posuzovali petici, kdybyste neměli jiné informace než ty, které jsou obsažené v komentáři?
  3. Porovnejte obraz Několika vět, který podává komentář s textem petice.
  4. Jak byste vysvětlili užívání plurálu ze strany komentátora? Co to vypovídá o televizním zpravodajství před rokem 1989?

Komentář v rámci Televizních novin, který denunciuje petici Několik vět jako politické spiknutí iniciované Američany s cílem svrhnout komunismus. Zpravodajství fungovalo v éře státního socialismu zároveň jako propaganda. Události byly často komentovány podle aktuálních potřeb vládnoucí strany. Proti petici Několik vět se rozvinula organizovaná kampaň, která si co do forem nijak nezadala např. s kampaní proti Chartě 77. Vzhledem k posunu společenského klimatu nebyla ovšem zdaleka tak úspěšná. Agresivita komentáře ukazuje na bezradnost a nejistotu režimu. Komentář v podstatě opakuje a rozvádí teze známého článku, který vyšel 30. června v Rudém Právu s názvem „Kdo seje vítr“. Komentář vytváří dojem, že autoři petice byli napojeni na Zbigniewa Brzezinského, sledují skryté cíle mimoběžné těm, které jsou deklarovány. Odmítá výhrady petice jako neopodstatněné (diskuze probíhá v rámci stávajících struktur – rady státních podniků). Veřejnost, která neměla dobrý přístup k alternativním informačním zdrojům, sice nemusela režimní propagandě věřit, ale o skutečných cílech petice mohla získat falešné dojmy. To se týkalo především venkova, který byl stranou disidentské kultury měst. Ukázka je ilustrativní i jako doklad jiného pojetí zpravodajství před listopadem 1989. Zatímco dnes je zpravodajství nezávislé na politické moci a formálně se od ní distancuje, režimní komentátor užívá programově plurálu, který naznačuje, že i publicistika je součástí vládní moci. „Hovoříme, děláme opatření…“ Plurál, který je užit, naznačuje, že televizní zpravodajci nejsou distancováni od událostí, které popisují, ale jsou jejich přímými aktéry. Dnes by takovýto přístup byl porušením profesní etiky zpravodajce, který především popisuje, ale v nedemokratickém státě byl naopak tento princip plně žádoucí. A to nejen „instrumentálně“, tedy že bylo pro moc praktické a pohodlné kontrolovat zpravodajství, ale především proto, že bylo nutné demonstrovat pospolitost „my“, kolektivitu spojenou sdílenými hodnotami (jakkoli byla tato iluze falešná) a vymezující se vůči nepřátelům („nezávislým“).

Televizní noviny (ČST, 1970–1989, zpravodajství)

Televizní noviny byly hlavní zpravodajskou relací Československé televize po celé období státního socialismu. Televize byla pod silným ideologickým vlivem KSČ, což se samozřejmě projevovalo i ve zpravodajských reportážích. Zprávy podávaly idealizovaný obraz socialistické společnosti a některým problémům se vůbec nevěnovaly. Televizní noviny však během své existence prošly vývojem, který kopíroval společenské a politické poměry.