Životní prostředí na konci osmdesátých let

  1. O čem se nás reportáž snaží přesvědčit?
  2. Jaké další informace můžeme z reportáže vyčíst?

Reportáž z března 1989 dokumentuje neutěšený stav životního prostředí na konci normalizačního režimu. Jednou z podstatných komponent normalizační ideologie byla teze o vědecko-technické revoluci. Praktickým dopadem této teze byla naprostá bezohlednost k životnímu prostředí. Zhoršovala se kvalita ovzduší, spodních vod i další indikátory kvality životního prostředí. Dopady agresivní a nešetrné výroby byly viditelné na první pohled a byly důvodem aktivizace veřejnosti na konci 80. let. Vedle legálních iniciativ (např. hnutí Brontosaurus) existovaly i ilegální struktury, které poukazovaly na zhoršující se situaci. Především v severních Čechách (Teplice) došlo na sklonku režimu dokonce i k demonstracím, které požadovaly řešení ekologických problémů.

Reportáž ukazuje opatření, která byla v souvislosti se zhoršeným stavem životního prostředí přijímána. Jejím smyslem bylo poukázat na starostlivost režimu o toto téma. Nezáměrným vedlejším efektem reportáže je přiznání katastrofálního selhání režimu, který takovýto stav připustil. Je zajímavé, že reportáž s velikou pečlivostí ukazuje mechanismy systému varujícím před zvýšenými exhalacemi, aniž by v ní padla otázka po příčinách tohoto stavu. Instrumentální a výběrový přístup k realitě byl pro publicistiku tohoto období typický.

Televizní noviny (ČST, 1970–1989, zpravodajství)

Televizní noviny byly hlavní zpravodajskou relací Československé televize po celé období státního socialismu. Televize byla pod silným ideologickým vlivem KSČ, což se samozřejmě projevovalo i ve zpravodajských reportážích. Zprávy podávaly idealizovaný obraz socialistické společnosti a některým problémům se vůbec nevěnovaly. Televizní noviny však během své existence prošly vývojem, který kopíroval společenské a politické poměry.