Životní perspektivy

  1. Jaké životy žijí mladí muži z ukázky – co je štve a po čem touží?
  2. Může být jejich rozhovor nějak charakteristický pro dobu vzniku filmu?

Období mezi roky 1969 a 1989 bývá charakterizováno jako bezčasí, klip se nijak nevztahuje k politické situaci na začátku osmdesátých let, zachycuje však atmosféru doby a životní představy mladých lidí. Dva bratři z ukázky žijí s rodiči na vesnici, mají práci a pohodlnou existenci, ale žádné zajímavé vyhlídky. Chlapci mají plány a představy o svém životě, chtěli by studovat nebo se aspoň nějak vymanit z rutiny, nemají však tolik odvahy, štěstí ani příležitostí. Studium v Praze (ke které vzhlížejí asi jako Čechovovy Tři sestry) by bylo možností, jak odejít z vesnice, starší bratr se ale na práva nedostal (zrovna studium práv vyžadovalo dobrý kádrový profil). Scéna zachycuje situaci mladých lidí v období normalizace – možnosti studovat nebo cestovat byly omezené, práci nebylo třeba příliš shánět, ale také se v ní neotvíraly nové možnosti. Tito lidé už ale touží po něčem jiném a můžeme uvažovat o tom, jakou roli tato generace a její pocit životního nenaplnění sehrály o několik let později v roce 1989.

Evžen mezi námi (1980, r. Petr Nýdrle)

Absolventský film studenta FAMU Petra Nýdrleho by šlo dnešními slovy označit jako nezávislý studentský snímek, ve kterém autor vyjadřuje znechucení nad normalizační popovou kulturou a jejím zákulisím. Ačkoliv má film z hlediska kvality záběrů i plynulosti scénáře své slabiny, jeho kritické zachycení společnosti přelomu 70. a 80. let je v české kinematografii ojedinělé, což dokládá i fakt, že snímek po své projekci putoval do trezoru a obnovené premiéry se dočkal až po revoluci v roce 1989. Autor dva roky po premiéře emigroval do USA, kde se prosadil jako režisér reklam a hudebních klipů. Spíše než o cílenou satiru jde ve snímku o negaci řady dobových společenských jevů. Nýdrle obsadil Jana Krause do role mladíka Evžena, který se vydá do Prahy, kde se mu podaří dobýt pochybnou slávu textaře. Evžen se z naivního vesnického chlapce probije na výsluní populární tvorby především díky své pragmatičnosti, kterou nejlépe ilustruje závěrečná sekvence Evženových laciných a povrchních veršů. Nýdrle v závěru zpochybňuje, zda úspěch za cenu přijetí soudobých norem lze považovat za úspěch v pravém slova smyslu.