Zatčení z politických důvodů

  1. Jak reagují postavy z ukázky na zatčení? Cco to vypovídá o každodenním životě disidentů?
  2. Jaké postoje mají hrdinové ukázky k angažovanosti? Jak se takové postoje vtiskly do Charty 77?
  3. Jjaké byly důvody k zatčení? Co situace vypovídá o postavení disidentů v sedmdesátých letech?
  4. Jak film vykresluje disidenty jako sociální skupinu? Jaké věci je charakterizují?

Scéna z filmu Zemský ráj to napohled ilustruje permanentní pocit nejistoty, který s sebou činnost politické opozice nesla. Ačkoli chartisté deklarovali, že usilují pouze o dialog s vládnoucí mocí a o „pouhé“ dodržování lidských práv, byl po celou dobu své činnosti systematicky perzekvováni. Podoby a míra perzekuce se čas od času zmírňovaly, většinou v závislosti na zahraničněpolitických událostech (např. když režim čelil výrazné kritice ze zahraničí nebo když jeho představitelé potřebovali udělat při návštěvě zahraničních státníků nějaké gesto), v zásadě ovšem neustávala. Hrozba zatčení se vznášela prakticky nad každým disidentem, často byli zajišťování „preventivně“ při příležitosti různých výročí. V postavě dramatika Janka Pavla (Ondřej Vetchý) snadno odhalíme Václava Havla a v osobě herce Petra Hány (Petr Dvořák) můžeme nalézt rysy Pavla Kohouta, tedy důležitých osobností, které stály za vznikem Charty 77. dialog, který sledujeme ve scéně by se mohl týkat právě i Charty 77 nebo některého z jejích navazujících dokumentů. Pavel deklaruje nutnost politického jednání, i když nebude mít žádné výsledky. Už v této glose můžeme poukázat na charakteristický rys českého disentu, který zrodil i myšlenku Charty, který politické jednání vnímal především v mravních, morálních souvislostech. Ze scény je zřejmé, že nejde o první zatčení, kterému Pavel čelí, a že je v jistém smyslu součástí jeho každodennosti. Zároveň vnímáme Pavlovu nejistotu a obavy a vědomí nutnosti je překonávat. Scéna tak nabízí celou řadu témat – od prosté ilustrace každodenních perzekuce chartistů  až po otázky po souvislostech mezi mravností a jednáním.

Zemský ráj to napohled (2009, r. Irena Pavlásková)

Film Ireny Pavláskové je dalším příspěvkem do série děl snažících se zachytit atmosféru a události 70. let. Příběh je vyprávěn z perspektivy matky dvou dcer, která se setkává s několika muži střetávajícími se s tehdejším režimem. Problematika života v socialistickém Československu je zde nazírána z pohledu kulturních elit (dramatici, režiséři apod.), které svým způsobem čelí tlaku režimu. Postavy disidentů vystupují z politických škatulek díky svému vztahu k ústřední hrdince v podání Vilmy Cibulkové. Autorkou scénáře je Tereza Boučková.