Vzpomínka na gulag

  1. Jaký zážitek muži z ukázky připomněla prošívaná bunda a proč ji zničil?
  2. Zjistěte, jaký byl v roce 1972 průměrný plat a kolik takových bund si lidé mohli dovolit. Jaký by byl ekvivalent dnes?

I v socialismu existovaly materiální statusové symboly jako v tomto případě prošívaná bunda. Pro hrdinčina otce a jeho kamaráda však bunda byla symbolem ještě něčeho jiného-připomínala prošívané vaťáky, jaké nosili vězni pracovních lágrů v Sovětském svazu (ale třeba i v uranových dolech v Československu). V šedesátých a sedmdesátých letech žilo ještě poměrně hodně obětí těchto zařízení, kromě krátkého období kolem roku 1969 však toto téma zůstávalo ve společnosti tabuizované, mohlo se o něm mluvit pouze neoficiálně, pokud tento zážitek nechtěli pamětníci vymazat. Reakce muže z klipu ale naznačuje, že si tito lidé nesli hluboké trauma.

Díky za každé nové ráno (1994, r. Milan Šteindler)

Čtyřmi Českými lvy oceněná tragikomedie vypráví s ironií a nadhledem příběh dívky Olgy (Ivana Chýlková), která dospívá a zakládá rodinu v realitě 70. a 80. let. Poetický scénář Haliny Pawlowské, která se inspirovala vlastní životní zkušeností dcery ukrajinského emigranta, zfilmoval režisér Milan Šteindler. Snímek zachycuje v české kinematografii netradiční obraz atmosféry tzv. normalizace. Na pozadí scén rusínského folkloru (zdůrazněných hereckým výkonem Franciszka Piesczka) poznáváme 70. léta z perspektivy málo sebevědomé dívky Olgy, která se potýká s problémy a řeší dilemata osobního života (touha po lásce a pocit vlastní nedostatečnosti), do něhož navíc vstupuje politická realita doby.