Vzestup v zaměstnání

  1. Pokuste se scénku časově zařadit. Proč se podle vás ředitel Šperk ohrazuje proti „Šikově pravičácké reformě“?
  2. Jaké požadavky má ředitel Šperk na nového zaměstnance? Jaké kompetence, dovednosti u něj upřednostňuje?
  3. Co všechno se v podání ředitele Šperka skrývá pod pojmem „být politicky vidět“? Jaký byl podle vás vztah mezi potřebou být „politicky vidět“, výkonem zaměstnání a materiálně dobře zajištěným životním stylem?

Ukázka z filmu Báječná léta pod psa představuje kvalifikační kritéria na prahu tzv. normalizace. Rozhovor mezi regionálním šéfem podniku v Sázavě Šperkem a inženýrem Vítkem, který byl v roce 1968 členem Šikova reformního týmu, odhaluje rozdílná hodnotová východiska i způsoby chování tzv. aparátčíka a vzdělaného odborníka. Šperk reprezentuje především místní autoritu, ideologicky smýšlejícího ředitele, který odmítá ekonomické experimenty a vyžaduje od svých podřízených především politickou loajalitu. Toto odmítání je třeba vnímat i jako vědomí faktu, že tržní prvky mohly destabilizovat pozici konkrétních podniků, a to ne vždy z jejich vlastní viny. Právě poukazem na nutnost dodržovat ideologické normy (žádná Šikova reforma, upozornění na nepřípustnost kontaktů s „pravičáckým“ dramatikem – tj. disidentem, který v Sázavě pobývá, výzva k politické angažovanosti) zahajuje ředitel Šperk pracovní pohovor. Zmínka o fotbalistech upozorňuje na to, že ne všechny formy angažovanosti měly jednoznačný politický rozměr. Ze zmínky o bytě je patrné, že materiální výhody byly přímo úměrné politické aktivitě. Pokud by se inženýr Vítek angažoval, měl by naději na lepší bydlení. Vítkova závěrečná rezignace svědčí o tom, že si je těchto limitů vědom.

Báječná léta pod psa (1997, r. Petr Nikolaev)

Film natočený podle stejnojmenné předlohy Michala Viewegha vypráví příběh obyčejné rodiny Vítkových v 70. a 80. letech minulého století. Zachycuje její střetávání a koexistenci s politickou realitou, její vzestupy i pády. Vyprávění se veze na počínající ostalgické retrovlně, kdy se tvůrci vyhýbají problematickým hodnocením a zdůrazňují spíše konsenzuální stránky minulosti. Inženýr Vítek nejprve udělá díky své pracovitosti a schopnostem kariéru v místním podniku, posléze však byl po svém „politickém prohřešku“ (griloval kuřata s místním disidentem) odstaven k závodní stráži. Ve filmu se předvádí celá plejáda postav, ovšem v duchu klasického „figurkaření“. Snímek představuje jednu z forem vztahování se k minulosti, která převládala v 90. letech.