Večírek

  1. Co můžeme říct o hostech večírku v ukázce?
  2. Co naznačují tvůrci filmu o možnostech umění ve společnosti?

Pomocí efektů jako rychlý střih a překrývání zvukových stop navozuje ukázka atmosféru pozdní fáze alkoholového večírku a to večírku intelektuálů a literátů. Pánové se předhánějí v hlubokých analýzách společenského stavu a roli umění v nich, tušíme však, že to dělají hlavně proto, aby stoupli v očích přítomných dam. Vzhledem k tomu, že snímek Evžen mezi námi byl natočen v roce 1981, můžeme se dále zamýšlet nad tím, jaké měli textaři a skladatelé reálné možnosti k prosazení vlastních uměleckých vizí, čím a jak se živili (uměleckou tvorbou, za kterou si stáli? Angažovanou tvorbou, za kterou se styděli? Kompromisem? Pracovali v kotelně?) Není náhoda, že v několika odposlechnutých rozhovorech otevírají témata explicitního a implicitního sdělení textu a protispolečenské revolty. Celkově scéna vyznívá sarkasticky- umělci se ohánějí cizími slovy, ale jejich diskuse jsou jen prázdné intelektuální hříčky a oni sami chudí pozéři.

Evžen mezi námi (1980, r. Petr Nýdrle)

Absolventský film studenta FAMU Petra Nýdrleho by šlo dnešními slovy označit jako nezávislý studentský snímek, ve kterém autor vyjadřuje znechucení nad normalizační popovou kulturou a jejím zákulisím. Ačkoliv má film z hlediska kvality záběrů i plynulosti scénáře své slabiny, jeho kritické zachycení společnosti přelomu 70. a 80. let je v české kinematografii ojedinělé, což dokládá i fakt, že snímek po své projekci putoval do trezoru a obnovené premiéry se dočkal až po revoluci v roce 1989. Autor dva roky po premiéře emigroval do USA, kde se prosadil jako režisér reklam a hudebních klipů. Spíše než o cílenou satiru jde ve snímku o negaci řady dobových společenských jevů. Nýdrle obsadil Jana Krause do role mladíka Evžena, který se vydá do Prahy, kde se mu podaří dobýt pochybnou slávu textaře. Evžen se z naivního vesnického chlapce probije na výsluní populární tvorby především díky své pragmatičnosti, kterou nejlépe ilustruje závěrečná sekvence Evženových laciných a povrchních veršů. Nýdrle v závěru zpochybňuje, zda úspěch za cenu přijetí soudobých norem lze považovat za úspěch v pravém slova smyslu.