Umění a život

  1. Jaké životní postoje sdílí hosté i vrchní? Mohou být nějak specifické pro období vzniku filmu?
  2. Jaký vztah k umění mají protagonisté klipu? Jaká by podle vás měla být role umění ve společnosti? Jaká byla za normalizace a jaká je dnes?

Antonín Máša, režisér filmové ukázky, na sebe upozornil v 60. letech jako protagonista československé nové filmové vlny. Za normalizace mnoho příležitostí k volné tvorbě nedostal a jeho návratem měl být ambiciózní, sociálně-kritický film Skřivánčí ticho, natočený v uvolňující se atmosféře sklonku 80. let.

 

Rozhovor přátel z hudební branže u oběda ilustruje dobové životní hodnoty a konfrontuje hodnoty kulturních elit a „obyčejných“ lidí. Většina rozmlouvajících umělců bere tvorbu jen jako prostředek obživy a totéž doporučují i kolegovi v autorské krizi. Podobný životní postoj potvrzuje i číšník, jehož životními prioritami jsou peníze a hmotné zabezpečení, nikoliv snad hlubší reflexe lidského bytí, kterou má poskytovat umění. Jedna z postav v ukázce to shrnuje lapidárně: „Umění lidi sere“. Vyslovuje to jako obecnou pravdu a my se můžeme ptát, zda by takové hodnocení platilo i dnes, v době nepoměrně větší umělecké svobody a plurality.

Skřivánčí ticho (1989, r. Antonín Máša)

Ústřední postavou filmu režiséra Antonína Máši je asi čtyřicetiletý hudební skladatel a intelektuál, který do současné společnosti příliš nezapadá. Proto se rozhodne vrátit se na rodný venkov, kde hodlá najít „skřivánčí ticho“. Avšak vesnička, ve které chce umělec najít klid a novou sílu, už zdaleka nemá svůj někdejší charakter a tvář.