Ukázka textu II.

Naše země, v tisíci svých podob tak líbezná a každému z nás tak drahá, nám byla dána jako kolébka i jako domov. Její podobu a také její dějiny utvářely sny, tužby, revoluční zápasy, každodenní dílo mnoha pokolení dělníků rukou i ducha. Všechny nejlepší síly, utajené v lidu a jeho schopnostech, v jeho společenských snahách i v celé národní kultuře, směřovaly vždy k jednomu cíli – učinit tuto zemi šťastným domovem člověka, domovem života stále bohatšího a radostnějšího.

[…]

Jsme šťastni, že veškerým svým úsilím se včleňujeme do širší, internacionální rodiny. Jsme šťastni, že v tomto úsilí jdeme bok po boku s umělci Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, s nimiž máme společný cíl rozvoje socialistického života. Nacházíme dobré přátele mezi umělci a pokrokovými lidmi různých kontinentů, s nimiž nás spojují myšlenky skutečného humanismu, schopného zajistit práci, svobodu a životní jistoty, materiální i duchovní potřeby ne vyvolené hrstce, ale milionům lidí. Proto si – ve shodě se Závěrečným aktem helsinské konference podáváme ruce přes hranice zemí a kontinentů, vědomi si toho, že skutečné umění, skutečná kultura má pomáhat kupředu jednotlivým národům i lidstvu, má vytvářet porozumění mezi lidmi různých zemí, získávat je pro humanistickou perspektivu míru a vzájemné spolupráce v zájmu šťastného lidského života.

Proto však také pohrdáme těmi, kdo v nezkrotné pýše ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu nebo dokonce za mrzký peníz se kdekoli na světě – a také u nás se našla skupinka takových odpadlíků a zrádců – odtrhnou a izolují od vlastního lidu, jeho života a skutečných zájmů a s neúprosnou logikou se stávají nástrojem antihumanistických sil imperialismu a v jejich službě hlasateli rozvratu a nesvárů mezi národy. Vývoj nás přesvědčuje, že duch míru a spolupráce ve světě sílí, že právě skutečná kultura je jedním z nejúčinnějších prostředků dorozumění mezi lidmi a že každé umělecké dílo spjaté se životem a světlou budoucností člověka je holubicí humanistického poselství klidu všech kontinentů.

Provolání československých výborů uměleckých svazů: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, Rudé právo 29.1. 1977.

Možné otázky

  1. Jakým způsobem Provolání konstruuje obraz nepřítele? Jaké významy tento obraz utvářejí?
  2. V konfrontaci s obrazem nepřítele se rodí též obraz těch, kdo promlouvají. Charakterizujte toto „my“ v textu Provolání.
  3. Jaké hodnoty Provolání zastupuje? Na obranu čeho vystupuje proti „odpadlíkům a zrádcům“?
  4. Charakterizujte jazyk Provolání. Jaké stylistické prostředky využívá, na jaké motivy klade důraz?
  5. S jakým záměrem se text Provolání obrací na čtenáře? Jakou roli mu přisuzuje?
  6. V Provolání se často opakuje výraz „skutečný“. Jakou funkci v textu plní? Jaký má význam?

Možné odpovědi