Ukázka textu II.

„Červen roku 1942, jak už se to dnes jeví, bude představovat veliký mezník v českém životě, mezník české sebezáchovy, sebezpytování a sebepoznání. S vámi sdílím váš smutek a vaše rozhořčení, pokud jde o zločin a ztrátu, kterou Říše a s ní český národ utrpěli v státníku a vojáku Reinhardu Heydrichovi. Dnešek je zároveň zvláštní hrou osudu také prvou příležitostí, kdy jako člen vlády a ministr lidové osvěty mám před sebou představitele českého divadelního umění a české hudby. Jsem voják. Vojákův život je boj. A smysl boje je vítězství. Toužím po tom, aby český národ vyšel z této druhé světové války silný, zdravý a slavný. Sama Prozřetelnost zařídila chod českých věcí tak, že vedla kroky našeho státního presidenta doktora Emila Háchy před třemi lety do Berlinu a tím český národ včlenila do skupiny národů, které jdou vstříc nové veliké budoucnosti pod prapory národněsocialistické revoluce. Máme dnes jen dva prostředky prozatím, jak přispět Vůdci Říše a Nové Evropy k vítězství. Je to práce a je to víra, která práci násobí a dává křídlům národního genia nové, nečekané síly. Opakuji, jsem voják. Je-li česká práce mou armádou, pak české umění představuje moji těžkou zbraň, která práci vynucuje úctu a která jí klestí také cestu. Budu se snažit, aby tyto mé těžké zbraně byly co nejmocnější a jejich obsluha nejdokonalejší. Dobudeme si Říši, Evropu i svět českým uměním, v němž podstatnou částí je naše hudba, jejíž vítězné tóny k nám už denně doléhají ze všech končin Říše, kde česká hudba zdomácněla jako ještě nikdy. Jako v českou hudbu, věřím také v dramatickou tvorbu českého umění a jsem si jist, že ve vás naleznu ty pravé, poctivé pracovníky na poli české kultury a v ušlechtilém boji za slávu českého národa. Jsem-li tázán, kdo zastupuje české zájmy v Říši, odpovídám, že tam není náš velvyslanec sám. Máme tam vedle něho ještě dva velvyslance, a těmi jsou Smetana a Dvořák.“

(Mezník české sebezáchovy, projev ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce u příležitosti slibu českých divadelníků Říši 24. června 1942, in: V hodině dvanácté, s. 71n)

MOŽNÉ OTÁZKY:

 

  1. Moravec věnuje velkou pozornost umění. Jakou funkci českému umění přisuzuje? Proč se věnuje umění v souvislosti s atentátem na Heydricha?
  2. V Moravcově projevu se často opakuje výraz „český“. Co se tímto výrazem vlastně označuje? Naplňuje Moravec českost nějakými specifickým významem?
  3. Jakou komunikační situaci Moravcův projev navozuje? Jaká role je určena posluchačům či případným čtenářům, vžijeme-li se do dobového kontextu?
  4. Proč je ve vypjaté situaci tzv. heydrichiády zmiňován Smetana a Dvořák? Jakou funkci tyto odkazy na klasiky národní hudby v Moravcově projevu plní? Jaké hodnoty skladatelé v projevu zastupují?
  5. Pokuste se o stylistickou charakteristiku projevu. Jaké motivy Moravec zdůrazňuje a proč? O jakou stylizaci se pokouší?
  6. Jak se v projevu odráží nacistická ideologie? Které výrazy jsou v tomto smyslu příznakové?
  7. Proč jsou v souvislosti s atentátem oslovováni právě umělci? Jakou roli jim Moravec v kontextu protektorátní společnosti přisuzuje?

Možné odpovědi