Ukázka textu II.
|
„Červen roku 1942, jak už se to dnes jeví, bude představovat veliký mezník v českém životě, mezník české sebezáchovy, sebezpytování a sebepoznání. S vámi sdílím váš smutek a vaše rozhořčení, pokud jde o zločin a ztrátu, kterou Říše a s ní český národ utrpěli v státníku a vojáku Reinhardu Heydrichovi. Dnešek je zároveň zvláštní hrou osudu také prvou příležitostí, kdy jako člen vlády a ministr lidové osvěty mám před sebou představitele českého divadelního umění a české hudby. Jsem voják. Vojákův život je boj. A smysl boje je vítězství. Toužím po tom, aby český národ vyšel z této druhé světové války silný, zdravý a slavný. Sama Prozřetelnost zařídila chod českých věcí tak, že vedla kroky našeho státního presidenta doktora Emila Háchy před třemi lety do Berlinu a tím český národ včlenila do skupiny národů, které jdou vstříc nové veliké budoucnosti pod prapory národněsocialistické revoluce. Máme dnes jen dva prostředky prozatím, jak přispět Vůdci Říše a Nové Evropy k vítězství. Je to práce a je to víra, která práci násobí a dává křídlům národního genia nové, nečekané síly. Opakuji, jsem voják. Je-li česká práce mou armádou, pak české umění představuje moji těžkou zbraň, která práci vynucuje úctu a která jí klestí také cestu. Budu se snažit, aby tyto mé těžké zbraně byly co nejmocnější a jejich obsluha nejdokonalejší. Dobudeme si Říši, Evropu i svět českým uměním, v němž podstatnou částí je naše hudba, jejíž vítězné tóny k nám už denně doléhají ze všech končin Říše, kde česká hudba zdomácněla jako ještě nikdy. Jako v českou hudbu, věřím také v dramatickou tvorbu českého umění a jsem si jist, že ve vás naleznu ty pravé, poctivé pracovníky na poli české kultury a v ušlechtilém boji za slávu českého národa. Jsem-li tázán, kdo zastupuje české zájmy v Říši, odpovídám, že tam není náš velvyslanec sám. Máme tam vedle něho ještě dva velvyslance, a těmi jsou Smetana a Dvořák.“ (Mezník české sebezáchovy, projev ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce u příležitosti slibu českých divadelníků Říši 24. června 1942, in: V hodině dvanácté, s. 71n) |
MOŽNÉ OTÁZKY:
- Moravec věnuje velkou pozornost umění. Jakou funkci českému umění přisuzuje? Proč se věnuje umění v souvislosti s atentátem na Heydricha?
- V Moravcově projevu se často opakuje výraz „český“. Co se tímto výrazem vlastně označuje? Naplňuje Moravec českost nějakými specifickým významem?
- Jakou komunikační situaci Moravcův projev navozuje? Jaká role je určena posluchačům či případným čtenářům, vžijeme-li se do dobového kontextu?
- Proč je ve vypjaté situaci tzv. heydrichiády zmiňován Smetana a Dvořák? Jakou funkci tyto odkazy na klasiky národní hudby v Moravcově projevu plní? Jaké hodnoty skladatelé v projevu zastupují?
- Pokuste se o stylistickou charakteristiku projevu. Jaké motivy Moravec zdůrazňuje a proč? O jakou stylizaci se pokouší?
- Jak se v projevu odráží nacistická ideologie? Které výrazy jsou v tomto smyslu příznakové?
- Proč jsou v souvislosti s atentátem oslovováni právě umělci? Jakou roli jim Moravec v kontextu protektorátní společnosti přisuzuje?
