Ukázka textu I.

Po 21. srpnu 1968 učinily protisocialistické síly z prohlášení předsednictva ÚV KSČ, které bylo ve své podstatě bezpříkladným protistranickým činem, svůj štít. Pravice vydírala tisíce členů a funkcionářů strany a nutila je řídit se tímto prohlášením. Odvolávala se na to, že komunisté musí disciplinovaně plnit usnesení předsednictva ÚV své strany. S jeho pomocí otevřela naplno stavidla protisovětské hysterie a uvedla do pohybu lavinu šovinismu, projevující se navenek pseudovlasteneckými výzvami a hesly. Nastala neuvěřitelná dezorientace, protože kontrarevoluce promyšleně vyvolala pomocí sdělovacích prostředků bezhlavou paniku. Obrátila naruby všechny základní pojmy a hodnoty. Co bylo legální, prohlašovalo se za nelegální, zatímco veškerému ilegálnímu počínání kontrarevoluce se dávalo zdání legality.

Na základě prohlášení předsednictva ÚV KSČ si pravice vynutila přijetí obdobných prohlášení ve vládě, v Národním shromáždění a v dalších státních a společenských organizacích. Souhlas s jejich nacionalistickým a protisovětským obsahem si pravicově oportunistické a kontrarevoluční síly vymáhaly morálním terorem, dokonce i hrozbami fyzického násilí.

Kontrarevoluční úloha sdělovacích prostředků vyústila po 21. srpnu 1968 ve smršť šovinistické demagogie. která měla zabránit tomu, aby českoslovenští občané rozpoznali správnou dělící čáru třídního boje. Tato demagogie měla současně vzbudit v naší zemi i ve světě dojem, že jde o „všenárodní vlastenecké hnutí“. Takovémuto ovzduší podlehli i mnozí čestní komunisté a poctiví občané naší republiky, kteří vinou celkové dezinformace i hluboce chybného prohlášení PÚV KSČ nebyli s to rychle rozeznat skutečnou pravdu. Leckteří z nich se dopouštěli činů, jež odporovaly jejich skutečnému přesvědčení. Postupně se sami přesvědčili a přesvědčují o správnosti internacionální pomoci spojenců, tehdejších svých postojů a činů upřímně litují a poctivou prací vyjadřují svou oddanost věci socialismu.

Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, Praha, SPN 1972, s. 68n.

Možné otázky

  1. Jakým způsobem Poučení z krizového vývoje prezentuje události roku 1968? Vyberte z textu klíčové výrazy, které dramatické události hodnotí, a pokuste se je blíže charakterizovat. Osvětlete jejich funkci ve vyznění ideologického textu.
  2. Jakou roli přisuzuje Poučení z krizového vývoje čtenáři? Jakou perspektivu by měl ve vztahu k událostem roku 1968 zaujmout? Pokuste se blíže charakterizovat komunikační situaci tohoto textu.
  3. Kdo nese dle této ukázky z Poučení odpovědnost za události roku 1968? Koho text obviňuje; kdo je příčinou „krizového vývoje“?
  4. V čem je styl Poučení příznakový? Pokuste se charakterizovat jazyk tohoto ideologického textu a zvolené stylistické prostředky.
  5. Poučení nabádá čtenáře k tomu, aby přijal v textu předem stanovenou roli, byť by odporovala jeho skutečnému přesvědčení. Lze tuto argumentaci Poučení vnímat jen jako nesmyslný blábol, nebo logicky vychází z marx-leninské ideologie? Může čtenáře přesvědčit? Pokuste se tuto komunikační situaci blíže charakterizovat.

 Možné odpovědi


Prohlášení PÚV

V časných ranních hodinách 21. srpna 1968 přijalo předsednictvo ÚV KSČ v reakci na vstup vojsk pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Polsko, Maďarsko, NDR, Bulharsko) prohlášení „Všemu lidu Československé socialistické republiky“. PÚV přijal tuto deklaraci přes odpor čtyř prosovětsky orientovaných členů (Vasil Biľak, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Emil Rigo). Tato skupina měla dle sovětského scénáře paralelně se vstupem vojsk vyvolat hlasování o dalším setrvání Alexandra Dubčeka ve funkci generálního tajemníka. Následně měla být sestavena prosovětsky orientovaná tzv. dělnicko-rolnická vláda. Tento scénář se neprosadil. Přijaté prohlášení naopak zdůraznilo, že vstup vojsk se odehrál bez vědomí nejvyšších orgánů ČSSR. PÚV v něm označilo intervenci za akt odporující vztahům mezi socialistickými státy, za popření mezinárodního práva. V prohlášení předsednictvo vyzvalo občany, aby zachovali klid a nekladli intervenčním vojskům odpor.