Socialistická „buržoazie“

  1. Jaké byly zákonné možnosti zbohatnutí před rokem 1989? Jaký byl oficiální postoj k sociální nerovnosti?
  2. Co je míněno výrokem „můžeš žrát, ale ne mlaskat“?
  3. Jakými znaky bychom mohli charakterizovat v ukázce prezentovaného příslušníka tzv. „socialistické buržoazie“?

Před rokem 1989 oficiálně deklarovaná a platovou nivelizací v praxi realizovaná státní ideologie měla za následek, že se předlistopadová společnost jevila na první pohled relativně rovnostářská. Vnější projevy tohoto stavu můžeme spatřit např. ve výstavbě unifikovaných bytových jednotek na socialistických sídlištích. Existovaly však profese, které umožnily akumulaci bohatství – zpravidla však prostřednictvím amorálních praktik, hraničících často s kriminalitou. Omezená nabídka spotřebního zboží sice fakticky minimalizovala možnosti navenek deklarovat majetkové diferenciace, nově vznikající „socialistická buržoazie“ však našla cesty, jak na svůj vzrůstající sociální status upozornit okolí.

Pumpaři od Zlaté podkovy (Otakar Fuka, r. 1978)

Krimi komedie režiséra Otakara Fuky vycházející ze skutečných událostí. Pojednává o partě pumpařů, kteří obsluhují čerpací stanici motelu Zlatá podkova a kterým není za těžko se čas od času pustit do nějakého toho špinavého obchodu. Dobová moralita ilustruje dobové praktiky v černé ekonomice, především nelegální obchod s valutami a dalším nedostatkovým zbožím.