Skupinová práce ve výuce

  1. Jak byste hodnotili promluvy žáků z ukázky? Nakolik jsou podle vás „opravdové“?
  2. Nakolik byl podle vás tento styl výuky typický pro školu 80. let 20. století?
  3. Jak byste hodnotili tento styl výuky literatury?

Reportáž zachycuje výuku v 7. třídě základní školy v Roztokách u Prahy. Učitelka Marina Volšická připravila se svými žáky recitační pásmo. Dnes bychom takový přístup nazvali projektovou výukou. Po měsíčním nácviku prezentují dvě skupiny své přípravy a jejich výkon hodnotí porota. Projev dětí ovšem působí velice strojeně a neautenticky. Pravděpodobně jsou všechny promluvy inscenované a režírované. Ukázku tak lze vnímat v symbolickém modu jako hru na dialog, který alegoricky vyjadřuje stav společnosti, která si také „hraje“ na autenticitu. Ovšem reportáž lze jistě vnímat i jako doklad progresivních pedagogických metod, neboť si nemůžeme být jisti, do jaké míry zkresluje přítomnost kamery debatu o literárních autorech. Je zřejmé, že učitelka Volšická nepojímala výuku literatury pouze jako přehled jmen a dat. Možná že by diskuze neprobíhala tak plynule, ale zase by byla „opravdovější“. Úryvek tak nabízí diskuzi nad cíli projektové výuky v minulosti i v současnosti a nad podobou výuky vůbec. Je nutné zdůraznit, že takovéto progresivní metody se neobjevovaly příliš často.

Sondy 60 (1980–1982, ČST, publicistika)

Jeden z publicistických pořadů Československé televize nijak zvlášť nevybočoval z šedivé produkce normalizační publicistiky. Jeho tvůrci volili především nekonfliktní a politicky korektní témata, v nichž se zpravodajství mísilo (jak bylo tehdy obvyklé) s politickou propagandou.