Sídliště

  1.  Jak na vás ukázka působí a jakými charakteristikami byste ji popsali? Je podle vás shodná s režimem propagovaným obrazem sídliště? Jaké problémy s výstavbou sídlišť se snaží film zachytit a proč?
  2. Jaký je vás osobní vztah k sídlištím – jak byste popsali jejich atmosféru? Shodnete se s režisérkou, nebo na vás působí jinak?

Film Věry Chytilové představuje velmi vyostřený pohled na rychlou výstavbu panelových sídlišť, která v době uvedení filmu vrcholila. Na rozdíl od oficiálního obrazu paneláků jako dostupného, příjemného a moderního bydlení pro široké vrstvy snímek ukazuje sídliště spíše jako monstrum zbavené lidského měřítka. Distribuce filmu byla proto dlouho omezená. Zvolená ukázka z filmu ale nemusí vyznívat přímo kriticky, snaží se zprostředkovat specifickou atmosféru výstavby sídliště. Nervózní kamera doprovázená experimentálním jazzem Laco Décziho vytváří abstraktní kompozici ze záběrů na stavební stroje a zpola dostavěné paneláky. Obrazy sídliště můžeme interpretovat jako děsivé nebo svým způsobem krásné, rozhodně však bez lidského měřítka.

Panelstory (1979, r. Věra Chytilová)

Film z roku 1979 nese rukopis režisérky Věry Chytilové. Jednotlivé scény s nadsázkou vykreslují charakteristické rysy veřejného i soukromého života za normalizace – fušeřinu ve stavebnictví, podplácení, ulejvání v práci a naopak důraz na soukromí. Oproti jiným autorčiným společenskokritickým filmům je tento zasazen do vizuálně silného prostředí nedostavěného sídliště. Film však není primárně kritikou politického systému, ale celého hodnotového žebříčku společnosti. Téma bylo autorce přiděleno, když bylo zastaveno natáčení filmu Kalamita, podle zadání se mělo jednat o oslavu velkého projektu socialistického plánování – výstavby sídliště Jižní Město v Praze. Film však vyznívá jednoznačně kriticky a z těchto důvodů bylo jeho uvedení do kin problematické, k divákům se dostal až po roce od natočení a jen ve vybraných mimopražských kinech. Přesto získal hlavní cenu na festivalu v San Remu, kam jej autorka tajně vyvezla. Do široké distribuce přišel snímek až v roce 1988 hlavně díky pozitivnímu přijetí na festivalu v Moskvě, který se odehrál v atmosféře glasnosti.