Shánčlivost

  1. Oč pan Pepa usiluje, jak chce naložit s nalezeným psem? Co ho k tomuto jednání vede? Pokuste se k jeho postojům přiřadit odpovídající hodnoty.
  2. Může mít obecnější rozšíření takovýchto hodnot a postojů nějaký dopad na charakter širší společnosti? Jaký?
  3. Může společnost nějak ovlivnit, zda se občané k obdobným postojům přikloní, či nikoli?
  4. Pokuste se charakterizovat vzájemný vztah mezi manželi v ukázce. Co vypovídá o roli ženy v rodině, o jejím statusu?

Typ shánčlivého člověka je v postavě pana Pepy (Oldřich Navrátil) zobrazen s komediální nadsázkou, přesto však odráží řadu hodnot a postojů, které byly ve společnosti 70. a 80. let poměrně rozšířené. V duchu poněkud ironického hesla „Kdo nekrade, okrádá rodinu“ byla kladně hodnocena snaha zaopatřit rodinu i za cenu toho, že se člověk ocitl na hranici trestní postižitelnosti. V socialistické společnosti založené na tzv. kolektivním vlastnictví bylo pojímání vlastnictví značně rozostřeno, což takovou činnost z hodnotového hlediska usnadňovalo. Pan Pepa je shánčlivý, rozhlíží se kolem sebe a hledá, co by se mu hodilo. Namísto toho, aby nalezené věci a psa vrátil majiteli, rozvíjí další možnosti, jak je zhodnotit. Ukázka ukazuje (opět s jistou nadsázkou) rozdělení rolí mezi mužem a ženou v domácnosti. Role muže je autoritativní. Manželka (Naďa Konvalinková) zaujímá vůči muži podřízenou roli (opět zobrazeno s nadsázkou), obdivuje jej, vaří mu, není schopna pochopit jeho plány.

Prázdniny pro psa (1980, r. Jaroslava Vošmiková)

Méně známý dětský film z počátku 80. let se tematicky řadí do žánru normalizačních komedií pro celou rodinu. Děj líčí příhody pražského chlapce Petra, který spolu se svým psem tráví prázdniny u prarodičů na vesnici. Celý film se odehrává v idealizovaném prostředí tradičního českého venkova a venkovské pospolitosti, žádná z postav nepřekračuje rámec roztomilé figurky. Stereotypní atributy venkova a prázdninových dobrodružství neodkazují ke konkrétní době vzniku.