Přezouvání ve veřejném prostoru

  1. Kolik párů bot zůstalo podle vašeho odhadu na chodbě? Jak se asi cítili rodiče, zákonní zástupci žáků, kteří na třídních schůzkách buď bez bot, nebo v přezůvkách přijímali informace, pochvaly i výtky ze strany obutých učitelů?
  2. Zjistěte od pamětníků, ve kterých veřejných prostorech bylo před rokem 1989 nezbytné se přezouvat nebo snímat venkovní obuv. Jaké pro tuto skutečnost uvádějí důvody? A jak se s touto praktikou vyrovnávali?
  3. Lze přezouvání ve veřejném prostoru chápat jako příklad uplatňování totalitní moci? Svůj názor zdůvodněte.

Rodiče přicházejí na třídní schůzky. Školník je peskuje, že jdou pozdě, a důrazně žádá, aby se buď přezuli, nebo alespoň odložili svou obuv na chodbě před vstupem do třídy. Ukázka tak ilustruje status školy a jejích zaměstnanců. Rodiče podobně jako děti musí přijmout pravidla, nemají žádné možnosti s nimi polemizovat.

My všichni školou povinní (1984, r. Ludvík Ráža)

 

Seriál Ludvíka Ráži zachycuje atmosféru socialistické školy. Sledujeme v něm životní příběhy žáků, učitelů i rodičů, které spojuje příslušnost k jedné škole. Pro seriál je charakteristická důkladná psychologizace postav propojených složitou sítí sociálních vztahů, které se často ocitají v mezních situacích. Mladý nastupující učitel Karfík je konfrontován s realitou školní profese, poznává zkušeného a oblíbeného kolegu Lamače, nevyrovnanou učitelku Hajskou, navazuje vztah s aktivní pionýrskou vedoucí Janou – Rážovy postavy dodnes představují ucelenou typologii učitelů, učitelek a potažmo žáků, do nichž si diváci mohou promítnout vlastní prožitek základní školní docházky. Seriál celkem přesvědčivě vykresluje dobové prostředí a vývojové tendence československé společnosti a školství začátku 80. let, např. fungování školy, pionýrského oddílu a základní organizace KSČ, rodičovské schůzky, feminizaci školství, rozpad rodiny nebo nedostatkové zásobování.