Pračka
Plánované socialistické hospodářství nekladlo dostatečný důraz na spotřební průmysl. Vzhledem k nevyváženému vztahu mezi poptávkou a nabídkou nebyla řada žádaných výrobků dostupná. Automatické pračky k takovýmto výrobkům patřily, jejich vlastnictví patřilo zejména v 70. letech k symbolům společenského statusu (někdo má, někdo nemá), staly se jedním ze symbolických výrazů vzestupu životní úrovně. Kvůli nedostupnosti zboží byla jejich symbolická hodnota větší než v západní Evropě. Ukázka zachycuje otce a syna Novákových, kteří v rámci sousedských sporů dráždí obyvatele domu fingovanou koupí dovozové automatické pračky. Hodnotu zde představuje samotný fakt vlastnictví pračky, nikoliv její praktická funkce – vůbec nejde o praní. Nezáměrně ukázka demonstruje životní úroveň v pavlačových domech vnitřní Prahy, ještě v druhé polovině 70. let nebyla do bytů zavedena voda a sociální zařízení bylo společné na chodbě domů. Lze též otevřít otázku, proč stát, který dohlížel na zábavní produkci filmu i televize, připustil, aby byl fenomén nedostatkového zboží a vyšší dovozové kvality takto otevřeně zobrazen. Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976, r. Petr Schulhoff) |
