Postoje a hodnoty (alibismus)

  1. Pokuste se odhadnout, jaký mají zobrazení divadelníci vztah k režimu. Rozhodněte, v čem se jejich postoje liší.
  2. Jaké jsou asi podle vás hodnoty obou mužů?

Dialog dvou divadelníků je zasazen do období pozdní normalizace a poukazuje na sociální izolaci, v níž se politicky pronásledovaní, ale i jen nepohodlní jedinci často ocitali. Režisér Jonáš (v podání Leoše Suchařípy) zosobňuje zásadového tvůrce, který odmítá nutné kompromisy, jak v tvorbě, tak ve společnosti. Ve své práci proto náraží na zeď neporozumění a potácí se od jednoho neúspěchu k druhému. Režisérův anonymní přítel není ve filmu dále představen, jedná se pouze o symbolickou postavu v intencích řady lidí z „mlčící většiny“ či možná „šedé zóny“ (tak jsou označováni ti, kteří se s disentem stýkali, ale nijak se neprojevovali), kteří nesouhlasí s režimem, ale zároveň nejsou ochotni se veřejně angažovat a ohrozit tak svou existenci. Uvedená situace jistě nezobrazuje jediný model chování příslušníků „mlčící většiny“ k těm, kteří upadli do politické nemilosti, nicméně naznačuje, že řada lidí dávala přednost útěšnému konformismu před skutečnou podporou. O rozsahu a podobě konformního chování „mlčící většiny“ k nekonformně se projevujícím občanům se ve veřejném diskurzu dodnes vedou spory. Scéna tedy vybízí ke zhodnocení jednotlivých životních strategií, přičemž smyslem není odsouzení „nesprávných“ postojů, ale vtažení diskutujících do situace.

Byli jsme to my? (1990, r. Antonín Máša)

Snímek Antonína Máši vypráví příběh hereckého souboru, který má pod vedením charakterově pevného režiséra realizovat zásadní hru. Herci jsou ale rozhádaní, neprofesionální, cyničtí, prospěchářští. Každý sleduje jen svůj zájem a úspěch hry je nezajímá. Namísto zkoušek si shánějí vedlejší „kšefty“ v televizi, natáčejí reklamy atp. Režisér je ale přesvědčí, že je třeba ve jménu uměleckých ideálů odvrhnout nízké osobní zájmy a podřídit se společnému cíli. Film vznikal v porevoluční euforii, která se do snímku svým způsobem otiskla. Moralizující patos se stal pro diváky nepřijatelný a tento zajímavý snímek tak upadl v zapomnění. Zůstává nicméně alegorií pozdní normalizace, především zachycením všeprostupujícího individualismu, který ovládal většinu společnosti. Zajímavý je také negativní pohled na herce, především pro jejich participaci na pokleslé popkultuře. Film tak můžeme „číst“ i jako zajímavou sondu do sociologie herecké profese.