Politika náboženských práv

  1. Pokuste se zhodnotit míru pravdivosti tohoto komentáře.
  2. Na závěr komentáře se říká, že kdo věřit chtěl, věřit mohl. Co si o tom myslíte?

Úryvek z dobového dokumentu zachycuje oficiální režimní pohled na situaci věřících a církví v tehdejší společnosti. Komentář zdůrazňuje legislativní normy zaručující svobodu vyznání. Z pochopitelných důvodů ovšem pomíjí politickou praxi systematické perzekuce věřících i církví (zákaz studia pro děti, omezený kariérní růst apod.). V náboženské praxi zdůrazňuje především tradici, která transformuje víru do podoby folklorního prvku – to je ostatně zdůrazněno i průvodem svatebčanů v krojích. Komentář o církvích implikuje jejich autonomii, což opět není zcela přesné – všechny církevní instituce byly kontrolovány státními úřady na mnoha úrovních (od národních výborů až po StB). Komentář umně zdůrazňuje státní vlastnictví církevních nemovitostí („tento obřad probíhá v našich uměleckých památkách – dómech a katedrálách“). Závěrečná část komentáře přechází opět z roviny sporných, ale korektních tezí do otevřené manipulace („Kdo věřit chtěl, věřit mohl.“). Zcela se mlčí o ateistickém charakteru režimu, o systematické činnosti směřující k potlačení náboženského života v tehdejším Československu, počínaje školní výchovou a konče personální politikou a otevřenou represí namířenou proti aktivním klerikům i laikům.

Lidská práva v ČSSR (1987, r. neuveden)

Dokument, který pojednává o způsobu ochrany a uplatňování lidských práv, je typickým produktem aplikace zásad „perestrojky“ a „glasnosti“ v Československu pozdních 80. let. Pro snímek je příznačné napětí mezi deklarovanou normou ochrany lidských práv a reálným stavem jejího naplňování. Dokument probírá jednotlivé kapitoly Všeobecné deklarace lidských práv, jejíž dodržování je výběrovým a na některých místech propagandisticky lživým způsobem prezentováno na příkladu československého zdravotnictví, školství, sociální péče, bytové výstavby, cestování nebo kulturní politiky. Přestavbová rétorika sice nezamlčuje nedostatky v lidskoprávní oblasti v socialistickém Československu, nicméně nedává žádný prostor argumentům z okruhu občanských iniciativ, např. Charty 77.