Polička: Jak dějiny 20. století „zasáhly“ moji rodinu

Do projektu se zapojila osmičlenná skupina studentů, kteří v rámci předmětu Profesní dějepis zachytili formou studentského filmu, jak se „velké dějiny a politické události“ promítly do života jejich předků, a tím pádem i do současnosti rodiny. Studenti hovořili s příbuznými, poznali osudy svých předků a místa, na kterých pobývali, stejně jako profese, kterým se věnovali. S výsledky svého bádání seznámili své spolužáky v rámci prezentací ve třídě.

Studentský film Polička„Na začátku práce jsme si já ani studenti nebyli jistí, jaký bude výsledek, dopředu jsem je připravovala na to, že jejich práce se bude rodit v dialogu mezi nimi a pamětníky, mezi nimi a mnou. S potěšením mohu konstatovat, že studenti byli samostatní, videa zpracovávali sami. Mou radou by tedy mohlo být – věřit dětem a poslouchat je, pořád se ptát a projevit zájem o jejich práci.“

JANA GALGOCIOVÁ, 2013


Autorka: Mgr. Jana Galgociová, Gymnázium Polička, nábř. Svobody 306, 572 01 Polička

Spolupráce: Studenti výběrového semináře z dějepisu zpracovali ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů příběh jednoho ze členů rodiny.

Klíčová slova: rodina, vzpomínky, 20. století, nucené nasazení, protektorát, kolektivizace, studentský film, Českomoravská vrchovina

Místa realizace: teoretická část – Gymnázium Polička, praktická část – soukromí rodin, Státní okresní archiv Choceň a Svitavy (se sídlem v Litomyšli), Matriční odbor OÚ Polička

Celková doba realizace: říjen 2012–květen 2013


Kontext

Projekt byl realizován v prostředí „venkovského“ gymnázia s všeobecným zaměřením vzdělávání. Škola má 12 ročníků (osmileté a čtyřleté studium), spádovou oblast tvoří Žďárské vrchy, částečně bývalé Sudety (Svitavsko) a Litomyšlsko.

Škola disponuje multimediálními učebnami s počítači a dataprojektorem, pro samostatnou práci studentů je k dispozici studovna a učebna výpočetní techniky s volným provozem.

Škola se dlouhodobě snaží o rozvíjení komunitního života města, studenti pořádají každoročně majáles a spolupracují s místním divadelním spolkem.

Projektu se účastnilo 8 studentů z výběrového předmětu Profesní dějepis. S projektovou výukou pedagogové mají zkušenosti, na škole byl v roce 2009 realizován celoškolní projekt k dvacátému výročí sametové revoluce.

Východiska a hlavní cíle

Téma bylo zvoleno s ohledem na historii rodiny, na dějiny každodennosti regionu Vysočiny. Učebnice dějepisu jsou příliš syntetické na to, aby nechaly promlouvat jednotlivé aktéry.

Hlavním záměrem bylo přiblížit rodinnou historii obrazovým, zvukovým a filmovým materiálem. Propojit dějiny 20. století a dějiny nejbližšího rodinného okolí, poznat osudy předků. Seznámit se s prostředím, ve kterém předkové žili a pracovali, seznámit se s odlišnými životními podmínkami a poměry v minulosti a dnes. Rozvíjet praktické multimediální dovednosti na tématu historie nejbližšího rodinného okolí. Nezanedbatelnou složkou projektu byla úvodní motivace poznat své předky a rodinnou historii.

Cílové skupiny

Studenti a jejich rodiny. Každý student pracoval na svém vlastním projektu.

Obsah a průběh projektu

Práce začala v říjnu, kdy byli studenti seznámeni s tématem. Záměrně jsem žáky nezahltila náročným zadáním – měli pouze jednu historickou událost propojit s rodinnou vzpomínkou. Během nadcházejících měsíců měli za úkol prostudovat prameny osobní povahy, provést rozhovory a vybrat si jednoho příbuzného, jehož příběh nebo událost zpracují do formy studentského filmu. Svá průběžná zjištění jsme rekapitulovali v hodinách nebo při osobních konzultacích.

Když studenti vybrali téma filmu, bylo třeba napsat scénář a zajistit obrazový materiál. Zaměřili jsme se na kritiku vyhledaných obrazových pramenů (fotografie, pohlednice apod.).

Do dubna měli studenti odevzdat filmy, které sami natočili a sestříhali. Závěrečná prezentace projektových záměrů a jejich výstupů proběhla v hodinách profesního dějepisu v květnu. Každý student uvedl práci, zdůvodnil, proč ji udělal a jak ji udělal, s čím se v době realizace potýkal. Dopředu byla stanovená pozice oponenta – měl za úkol výsledek zhodnotit a položit doplňující otázky. Následovala společná diskuze. Původním záměrem bylo uspořádání závěrečného projektového dne na škole, v jehož rámci by žáci jednotlivých profesních předmětů prezentovali ostatním spolužákům svoji práci. Projektový den se nakonec nepodařilo prosadit u vedení školy.

Vazba na vzdělávací cíle

Po celou dobu všechny klíčové kompetence

Průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Mediální výchova

Vzdělávací oblasti: D, ČJ, ZSV, IVT

Výsledky jednotlivých aktivit

1) Nahrávka rozhovoru s pamětníkem na kameru

2) Rodinné filmové medailonky

3) Prezentace v hodině dějepisu s využitím PW

Systém pedagogického hodnocení

Osvojení rodinné vzpomínky a rozvíjení historického myšlení byl hlavní výstup, za který byli studenti hodnoceni. Stupnice známkování 1 až 3: odevzdáním filmu student splnil úkol a nemohl získat horší známku než 3. Źáci dostávali průběžnou zpětnou vazbu při rozboru problémů, které vyvstaly v průběhu práce. Vyučující zde byla spíše rádcem, průvodcem, podněcovatelem a naslouchajícím než hodnotitelem. Studenti dostali ústní hodnocení od svých spolužáků v rámci závěrečné prezentace.

Zdroje a pomůcky

Odborná literatura ve školní knihovně, rodinné archivy, Městské muzeum a galerie v Poličce, Státní okresní archivy v Chocni a Svitavech (se sídlem v Litomyšli). Natáčení probíhalo zpravidla na digitální fotoaparáty, software na zpracování filmů.

Reflexe a výhled do budoucna

Studenti zpracovali filmy, které jsou k dispozici ve školním archivu a na webových stránkách projektu Dějepis v 21. století. Další osudy materiálů závisí na rozhodnutí jednotlivých studentů. Byli vyzváni k tomu, aby své práce nabídli nadaci Post Bellum pro účely portálu Paměť národa.

Hlavní cíl projektu byl podle mého názoru splněn a celkově ho hodnotím jako úspěšný. Byl to první pokus vytvořit nějaký výstup žákovské činnosti v audiovizuální podobě. Žáci se sami chopili iniciativy a běžně zpracovávali i více momentů, které pak zachytili ve svých filmech. Jedna dívka dokonce svou prací přiměla rodinu k výletu po stopách nuceného nasazení svého pradědečka v Německu.

Některé babičky se styděly mluvit na kameru, žáci v regionech zpravidla nemají v rodinách „exkluzivní“ pamětníky. Přesto jsou jejich příběhy zajímavé a jedinečné. Z reflexí žáků je patrné, že práce na filmech u nich vyústila v rodinná setkání, při kterých si prarodiče a vnučky s vnuky sedli a povídali napříč generacemi.

Jako hlavní překážku ve své práci jsem vnímala současné nastavení školního vzdělávacího programu naší školy, který neumožňuje plně se časově věnovat práci s žáky při projektech. Ideální by bylo mít k dispozici stálou hodinovou dotaci pro projekt, zejména konzultace. Na naší škole je to ale nemožné. Vzhledem k potřebám předmětu Profesní dějepis (obsahová náplň je směřována ke zvládnutí maturitního učiva) jsme tak projektu mohli věnovat pouze pětinu času ve škole (cca 10 hodin), zbylých 80 % práce pak studenti museli odvést ve svém volném čase bez přímého zapojení pedagoga (rozhovory, stříhání videí, spolupráce s kamarády). Možností by byla revize ŠVP, a hlavně vstřícnost vedení školy při tvorbě úvazků. Ne všem učitelům je projektová metoda blízká, dopředu nevíme, kdo bude vyučující semináře.

Projektová metoda je mi osobně blízká, protože má obrovskou přidanou hodnotu. Stává se výzvou pro obě strany. Na začátku práce jsme si já ani studenti nebyli jistí, jaký bude výsledek, dopředu jsem je připravovala na to, že jejich práce se bude rodit v dialogu mezi nimi a pamětníky, mezi jimi a mnou.

S potěšením mohu konstatovat, že studenti byli samostatní, videa zpracovávali sami. Mou radou by tedy mohlo být – věřit dětem a poslouchat je, pořád se ptát a projevit zájem o jejich práci. Potřeba žáků sdílet jejich průběžné výsledky mě vede k přesvědčení, že bude vhodné do budoucna vytvořit dvojice nebo trojice a výstupy orientovat skupinově, čímž se prohloubí vzájemná kooperace.

Na projekt chceme navázat s další skupinou žáků v příštím roce projektem „Byli to naši sousedé?“, která se bude tematicky věnovat roku 1968 a pobytu ruských vojáků. Doufejme, že bude v dalších letech seminář otevřen. Práce ve standardní hodině je pro mě těžko představitelná. Těžko se dá něco podobného dělat ve třídě s 30 žáky, u starších ročníků chybí zápal.