Plná zaměstnanost a její (ne)výhody

  1. Zamyslete se nad tezí o práci pro každého. Platila pro všechny občany?
  2. Jaké jsou podle ukázky nevýhody plné zaměstnanosti?
  3. Napadají vás nějaké další důsledky politiky plné zaměstnanosti?

Úryvek z dokumentárního snímku, který vznikl v období přestavby, zdůrazňuje plnou zaměstnanost v socialistickém Československu. Plánovaná ekonomika a princip plné zaměstnanosti s sebou nesly latentní nedostatek pracovních sil a trvalou poptávku po nich. Tato situace byla pro absolventy samozřejmě příznivá a umožňovala získání práce mnohem lépe než tržní systém, kde je regulace zaměstnanosti daleko menší než v systému plánované ekonomiky. Dokument ale zároveň v duchu přestavbového kriticismu zmiňuje problémy, které z této přezaměstnanosti plynou: nedostatečné využívání pracovních sil a nízký stupeň automatizace výroby. Není ovšem zmiňován jiný, velice závažný negativní aspekt regulace zaměstnanosti: nízká pracovní morálka a „sociální pohodlí“, které z ní plynulo. Klip samozřejmě vůbec nezmiňuje ještě jeden aspekt zaměstnanosti v 70. a 80. letech 20. století. Dominantním a prakticky jediným (pokud pomineme specifické postavení zaměstnanců družstev) zaměstnavatelem byl stát, a občan se tak vůči němu ocital v mimořádně slabé pozici. Monopol na zaměstnávání byl dalším negativním rubem regulace zaměstnanosti v socialistickém režimu, neboť stát tak dostával další nástroj, kterým si vynucoval politickou loajalitu občanů. V případě politické neloajality totiž mohl občana postihnout finančně, přeřadit na méně placenou práci, popř. mu zcela zamezit přístup ke kvalifikované práci (jak se stalo např. disidentům). Práce byla zároveň povinností, a pokud se člověk ocitl bez zaměstnání, mohl být obviněn z trestného činu příživnictví. Tato možnost představovala další mocenský nástroj státu vůči politicky neloajálním občanům. Předmětem analýzy by se tak mohlo stát i to, co v ukázce chybí, tedy tento politický rozměr plné zaměstnanosti.

Lidská práva v ČSSR (1987, r. neuveden)

Dokument, který pojednává o způsobu ochrany a uplatňování lidských práv, je typickým produktem aplikace zásad „perestrojky“ a „glasnosti“ v Československu pozdních 80. let. Pro snímek je příznačné napětí mezi deklarovanou normou ochrany lidských práv a reálným stavem jejího naplňování. Dokument probírá jednotlivé kapitoly Všeobecné deklarace lidských práv, jejíž dodržování je výběrovým a na některých místech propagandisticky lživým způsobem prezentováno na příkladu československého zdravotnictví, školství, sociální péče, bytové výstavby, cestování nebo kulturní politiky. Přestavbová rétorika sice nezamlčuje nedostatky v lidskoprávní oblasti v socialistickém Československu, nicméně nedává žádný prostor argumentům z okruhu občanských iniciativ, např. Charty 77.