Obraz disidenta

  1. Co se v ukázce děje? Jak spolu obě části ukázky souvisí?

  2. Jak se proměnila role postavy, jež v první části hovoří do kamery a ve druhé části sedí na zadní sedačce automobilu?

  3. Jaký smysl mělo mít natáčení monologu postavy zahraničním štábem?

  4. Co se snaží autoři filmu touto postavou sdělit? (Porovnejte s dalšími současnými filmovými obrazy disidentů).

Ukázka je jedním z existujících obrazů disidenta, které se objevují v současné kinematografii i společnosti. Pavel je zachycen jako prominentní disident – intelektuál, necharakterizují ho dlouhé vlasy a život na okraji společnosti, je to distingovaný literát obklopený starožitnostmi, který svoji činnost a apel orientuje do zahraničí. V ukázce je částečně reprodukován obraz disidenta, který se prosadil v českém prostředí po roce 1989 – disident jako člověk, který si dokázal uchovat morální kvality, nemluví přímo o politické situaci, ale je spíš stoupencem tzv. „ nepolitické politiky“ (V. Havel), vyjadřuje se o obecných etických principech. Hereckým ztvárněním se však tento stereotyp v tomto případě problematizuje – z Pavla máme pocit, že jeho projev je stylizovaný, vypočítaný na efekt, že se jedná spíše o mediální rutinu. Ukázka (jako konečně celý film) naznačuje, že tento disident byl oblíbencem zahraničních médií a spíše se stylizuje do role pronásledovaného. Film se v tomto ohledu snaží problematizovat interpretaci československého normalizačního disentu, je ale zajímavé sledovat, že při tom opakuje stereotypní předpoklady, které naopak vytvářel komunistický režim.

Pouta (2009, r. Radim Špaček)

Film Pouta vzbudil značnou pozornost, přestože téma represí příslušníků disentu ze strany tajné policie bylo zpracováno již několikrát. Pouta vyprávějí příběh agresivního policisty posedlého milenkou disidenta a film částečně narušil dosavadní obraz normalizace. Neakcentuje téma každodennosti, příběh je vyprávěn z perspektivy příslušníka StB, kterého atmosféra této organizace postupně psychicky ničí, na druhou stranu je relativizován i tradiční obraz disentu – spisovatel Pavel je tu vykreslen jako mediální rutinér, který hlásáním ideálů lidských práv zakrývá realitu spolupráce s StB. Film je spíše než společenskou freskou psychologickou sondou, ovšem emocionálně velmi působivou.