Normalizační obraz první republiky

  1. O jaké době se v ukázce hovoří?
  2. Jak je první republika představena? Pokuste se ji charakterizovat ve třech větách.
  3. Jak hodnotíte tyto informace? Jsou pravdivé?

Úryvek z dobového dokumentárního snímku hodnotí éru první republiky. Komentář se zaměřuje především na prezentaci negativních dopadů velké hospodářské krize ve 30. letech a také na zdůraznění sociálních protikladů. Také obrazový doprovod zdůrazňuje konfrontaci a násilí. První republika je představena především jako doba, kdy většina občanů trpěla a byla pronásledována policií. Ukázka ilustruje tendenční a manipulativní způsob reprezentace minulosti, který byl v oficiální produkci 70. a 80. let dosti častý. Nelze přitom říci, že informace obsažené v ukázce by byly nepravdivé. První republiku, zvláště ve druhé dekádě jejího trvání, skutečně provázela řada sociálních a ekonomických problémů, které tvrdě dopadaly na obyvatelstvo. Zároveň ale republika garantovala demokratický právní řád, prostor pro seberealizaci a přes sociální problémy zde existovala poměrně slušná životní úroveň. Ukázka ovšem tyto pozitivní aspekty téměř pomíjí. Charakteristické také je, že první republika je představena pouze jako stát Čechů a Slováků. Odkazy na jiné národy zcela chybí. Tento detail ilustruje etnocentrické pojetí českých (a československých) dějin, které v 80. letech zcela převládalo.

 

Lidská práva v ČSSR (1987, r. neuveden)

Dokument, který pojednává o způsobu ochrany a uplatňování lidských práv, je typickým produktem aplikace zásad „perestrojky“ a „glasnosti“ v Československu pozdních 80. let. Pro snímek je příznačné napětí mezi deklarovanou normou ochrany lidských práv a reálným stavem jejího naplňování. Dokument probírá jednotlivé kapitoly Všeobecné deklarace lidských práv, jejíž dodržování je výběrovým a na některých místech propagandisticky lživým způsobem prezentováno na příkladu československého zdravotnictví, školství, sociální péče, bytové výstavby, cestování nebo kulturní politiky. Přestavbová rétorika sice nezamlčuje nedostatky v lidskoprávní oblasti v socialistickém Československu, nicméně nedává žádný prostor argumentům z okruhu občanských iniciativ, např. Charty 77.