Noční směna

  1. Při jakém prohřešku Ing. Hlaváč přistihl řidiče Moravčíka? Jak danou situaci řešil? A jak byste ji řešili vy?
  2. Proč se podle vás řidič Moravčík dopouštěl podvodného jednání? A proč mu to jeho nadřízení až dosud tolerovali? Co mohlo podle vás vést Ing. Hlaváče k tomu, že se postavil proti?
  3. Dohledejte význam pojmu „hrdina socialistické práce“. Jak mu rozuměla dobová literatura v 50. letech 20. století? Jak byli tito hrdinové vykreslováni na plakátech či v budovatelských filmech z té doby? Posuďte, nakolik se jim postava inženýra Hlaváče podobá. Svůj názor zdůvodněte.

Filmem Atomová katedrála, který byl natočen na stavbě jaderné elektrárny v Dukovanech, se režisér Jaroslav Balík pokusil v polovině osmdesátých let 20. století vzdát hold všem velkým stavbám socialismu. Rovinu poetickou, jež navazuje na starší budovatelskou tradici socialistické kinematografie, doplňují příběhy obyčejných lidí i „hrdinů socialistické práce“. Hlavní postava, inženýr Hlaváč (Jiří Krampol), má být právě takovým hrdinou. Přes mnohé útrapy osobní i pracovní, intriky podřízených i neschopnost nadřízených, neváhá stavbě elektrárny věnovat všechen svůj um, znalosti i energii. Ukázka vypráví o průběhu noční směny. Inženýr Hlaváč je na místě, řídí stavbu a přísně kontroluje kvalitu a množství odvedené práce. V této scéně se také demonstruje posun normalizační varianty budovatelského étosu od jeho vzoru z padesátých let. Hrdinou už není dělník (ten budovatelský zápal zcela postrádá), ale manažer. Ukázka tak vyjadřuje symbolický vzestup technokratů, kteří zaujali v hierarchii prestiže místo, jež dříve patřilo dělnictvu.

Atomová katedrála (1984, r. Jaroslav Balík)

 

Film Jaroslava Balíka zachycuje stavbu jaderné elektrárny, přičemž pozornost je zaměřena především na hlavního stavbyvedoucího inženýra Hlaváče. Ten se musí vypořádat s problémy s dodavateli, nepřízní vedení i intrikami podřízených, zároveň řeší své osobní a rodinné problémy. Balíkův pokus o oživení budovatelského mýtu vyústil v plochou a nepřesvědčivou agitku, která se míjela s duchem doby. Příznačné ovšem je, že hrdinou není kolektiv, ale představitel elit. V roce 1985 dostal režisér státní cenu Klementa Gottwalda.