Možné odpovědi k textu III.

  1. V odlišném historickém kontextu (třeba dnes), může příběh odkazovat na běžný pohádkový střet dobra a zla. Snad může čtenáře zarazit nepřítomnost výrazných hrdinů, kteří by se o vítězství dobra nad zlem osobně zasloužili. Ovšem v padesátých letech nemohli čtenáři přehlédnout odkazy na aktuálně probíhající ideologický boj mezi socialistickým „táborem míru“ a světovými imperialisty. Tehdy všudypřítomná komunistická ideologie se v příběhu mravenců jednoznačně odráží: otrokáři představují vykořisťovatele, pokojní mravenci vykořisťované a samotná popisovaná událost odkazuje na revoluci. Pokojní mravenci si uvědomili, že jsou vykořisťováni, a rozhodli se svrhnout nespravedlivé panství otrokářů. Ti se projevili jako parazitující a života neschopná třída, jež je v novém světě odsouzena na „smetiště dějin“.
     
  2. Společenské zlo v příběhu jednoznačně představují mravenci otrokáři. Vykořisťují ostatní, parazitují na jejich práci, sami jen zahálí, loupí a nahání strach. Jejich síla je však pouze zdánlivá, je založena právě na onom strachu. Stačí jej překonat, sjednotit se v boji proti zlu: „Všichni jdou proti nám!“ a jeho zdánlivě neotřesitelné panství se rychle rozpadne. Odstraněním otrokářů (jejich útěkem či vyhnáním) zaniká i společenské zlo. V lese poté zavládne pokoj a mír, všichni se budou vespolek věnovat práci, zrodí se „nová společnost“.
     
  3. Klíčovou postavou „revoluční scény“ již nemůže být jednotlivec. Revoluci provádí lid. Scénou se valí zástupy mravenců, jež nelze individualizovat. Přidávají se i další obyvatelé hmyzí říše a splývají s davem těch, kteří se rozhodli konečně svrhnout panství otrokářů. I Ferda zde splývá s davem.
     
  4. Jejich síla je pouze povrchní. Založená na „falešném vědomí“ ovládaných, že jsou otrokáři neporazitelní, že to tak prostě musí být. Ve skutečnosti jsou ale bázliví a slabí. V ukázce se vyjevuje nikoliv jejich hrozivá, ale spíše groteskní tvář: „Jíst! Jíst!“ Při prvním střetu se dávají na útěk, bojí se přímého střetnutí s těmi, které tak bezohledně vykořisťovali. Zbrklý útěk otrokářů mohl v rámci padesátých let odkazovat na fenomén emigrace po únoru 1948. Dle komunistického výkladu opustili příslušníci kdysi panující buržoazie republiku se stejnou zbabělostí a strachem z odplaty lidu.
     
  5. Ideologie se v Sekorově knize Mravenci se nedají odráží kupříkladu v mimořádné polarizaci světa, který je jednoznačně rozdělen na zástupy těch dobrých (chtějí mír a pokoj), a těch zlých (otrokářů). Ve předválečných Sekorových knihách jsou vztahy postaviček daleko složitější, vystupují tam různorodé charaktery, jejichž vztahy nelze převést na tak jednoduše černobílý klíč. Zrovna probíhá zápas, v němž se někdejší vykořisťovaní osvobozují od nadvlády mravenců otrokářů. V tomto střetu se odráží klíčové ideologické představy o třídním boji a revoluci.
     
  6. Jednotlivec může nanejvýš splynout se zástupem. Hlavní postavu příběhu představuje sjednocená masa všech „dobrých“ postaviček. Splývají s ní postupně další a další (cvrčci, roháč, hlemýžď…) a jdou všichni (celý svět) proti otrokářům. Jednotlivec je tedy součástí kolektivu – až toto společenství definuje jeho sociální roli.