Možné odpovědi k textu III.
- V odlišném historickém kontextu (třeba dnes), může příběh odkazovat na běžný pohádkový střet dobra a zla. Snad může čtenáře zarazit nepřítomnost výrazných hrdinů, kteří by se o vítězství dobra nad zlem osobně zasloužili. Ovšem v padesátých letech nemohli čtenáři přehlédnout odkazy na aktuálně probíhající ideologický boj mezi socialistickým „táborem míru“ a světovými imperialisty. Tehdy všudypřítomná komunistická ideologie se v příběhu mravenců jednoznačně odráží: otrokáři představují vykořisťovatele, pokojní mravenci vykořisťované a samotná popisovaná událost odkazuje na revoluci. Pokojní mravenci si uvědomili, že jsou vykořisťováni, a rozhodli se svrhnout nespravedlivé panství otrokářů. Ti se projevili jako parazitující a života neschopná třída, jež je v novém světě odsouzena na „smetiště dějin“.
- Společenské zlo v příběhu jednoznačně představují mravenci otrokáři. Vykořisťují ostatní, parazitují na jejich práci, sami jen zahálí, loupí a nahání strach. Jejich síla je však pouze zdánlivá, je založena právě na onom strachu. Stačí jej překonat, sjednotit se v boji proti zlu: „Všichni jdou proti nám!“ a jeho zdánlivě neotřesitelné panství se rychle rozpadne. Odstraněním otrokářů (jejich útěkem či vyhnáním) zaniká i společenské zlo. V lese poté zavládne pokoj a mír, všichni se budou vespolek věnovat práci, zrodí se „nová společnost“.
- Klíčovou postavou „revoluční scény“ již nemůže být jednotlivec. Revoluci provádí lid. Scénou se valí zástupy mravenců, jež nelze individualizovat. Přidávají se i další obyvatelé hmyzí říše a splývají s davem těch, kteří se rozhodli konečně svrhnout panství otrokářů. I Ferda zde splývá s davem.
- Jejich síla je pouze povrchní. Založená na „falešném vědomí“ ovládaných, že jsou otrokáři neporazitelní, že to tak prostě musí být. Ve skutečnosti jsou ale bázliví a slabí. V ukázce se vyjevuje nikoliv jejich hrozivá, ale spíše groteskní tvář: „Jíst! Jíst!“ Při prvním střetu se dávají na útěk, bojí se přímého střetnutí s těmi, které tak bezohledně vykořisťovali. Zbrklý útěk otrokářů mohl v rámci padesátých let odkazovat na fenomén emigrace po únoru 1948. Dle komunistického výkladu opustili příslušníci kdysi panující buržoazie republiku se stejnou zbabělostí a strachem z odplaty lidu.
- Ideologie se v Sekorově knize Mravenci se nedají odráží kupříkladu v mimořádné polarizaci světa, který je jednoznačně rozdělen na zástupy těch dobrých (chtějí mír a pokoj), a těch zlých (otrokářů). Ve předválečných Sekorových knihách jsou vztahy postaviček daleko složitější, vystupují tam různorodé charaktery, jejichž vztahy nelze převést na tak jednoduše černobílý klíč. Zrovna probíhá zápas, v němž se někdejší vykořisťovaní osvobozují od nadvlády mravenců otrokářů. V tomto střetu se odráží klíčové ideologické představy o třídním boji a revoluci.
- Jednotlivec může nanejvýš splynout se zástupem. Hlavní postavu příběhu představuje sjednocená masa všech „dobrých“ postaviček. Splývají s ní postupně další a další (cvrčci, roháč, hlemýžď…) a jdou všichni (celý svět) proti otrokářům. Jednotlivec je tedy součástí kolektivu – až toto společenství definuje jeho sociální roli.