Meze tvůrčí svobody

  1. Jaké byly limity kulturní produkce v 80. letech? Srovnejte s dnešní situací.
  2. Charakterizujte formy kontroly divadelníků. V čem byla normalizační kontrola specifická?

V ukázce se řeší hlavní problém divadelního souboru, jehož osudy popisuje film Nejistá sezóna. Že se jedná i o hlavní problém filmu, můžete vidět i v ukázkách NS_pohovor a NS_prehravky. Divadelní soubor je ve stálém existenčním ohrožení, neboť v období normalizace byla kulturní produkce závislá na schválení zástupci režimu, nikoliv (tolik) na divácké popularitě. Souboru hrozí rozpuštění, protože hry nejsou dostatečně angažované. V ukázce probíhá diskuze mezi tvůrci her a členem kulturní komise, která o existenci divadla rozhoduje. Mezi aktéry vládne zřejmě přátelštější vztah a atmosféra není oficiální, mohou si tedy dovolit mluvit otevřeně. Režiséři přiznávají, že udělali ústupky komisi v podobě komické postavy uhlobarona, aby mohli dále hrát. Scéna tak reprodukuje zažitý model kontroly kulturní produkce, jenž spočíval v autocenzuře tvůrců, kteří už dopředu vycházeli vstříc požadavkům dozorčích orgánů.

Nejistá sezóna (1987, r. Ladislav Smoljak)

 

V době začínající přestavby natočil autorský kolektiv Divadla Járy Cimrmana film, který reflektuje nejen obtížnou situaci, v níž se soubor v 80. letech nacházel, ale především kulturní prostředí reálněsocialistického Československa. Na pozadí příběhu o stěhování souboru do nové „štace“ v periferním kulturním domě sledujeme průběh zkoušek nové hry i její premiéru, seznamujeme se s osobními problémy herců. S humorem a satirou líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru, který je sice velice oblíben u publika, ale má stálé potíže s nadřízenými orgány, které si osobují dohled nad kulturní tvorbou a vyžadují na divadelnících „pozitivní konstruktivní satiru“. Autorská dvojice Svěrák–Smoljak v Nejisté sezóně více než naznačuje, s jakými absurditami se amatérský divadelní soubor při své umělecké pouti musel vypořádávat.