Krádeže materiálu

  1. Jak hodnotí redaktoři TKM drobné rozkrádání? Šlo o výjimečnou záležitost?
  2. Jak se podle vás stavěla veřejnost k těmto krádežím? Byl podle vás závěrečný apel účinný?
  3. Mohla podle vás reportáž diváky zaujmout?
  4. Srovnejte reportáž s vaší představou o žurnalistice 70. let. Čím se liší tato reportáž od současných reportáží?

Pokus redakce Televizního klubu mladých ilustrovat rozšířenou praxi rozkrádání materiálu přinesl zajímavé výsledky. V prvním případě se jim „krádež“ nepodařila, ve druhém případě byli úspěšní, „zcizili“ materiál v hodnotě více než 5000 Kčs. Závěrečný komentář poručíka SNB navíc naznačuje, že podobná praxe je velice rozšířená. Drobné krádeže na účet „majetku v socialistickém vlastnictví“ nebyly ovšem většinovou veřejností vnímány jako nelegitimní. Slogan „Kdo nekrade, okrádá rodinu“ se stal všeobecně sdílenou normou. Apel na pozornost občanů tak musel v dobové atmosféře vyznívat hluše. Reportáž je zároveň dokladem toho, že i na konci 70. let šlo dělat v rámci oficiálních médií kvalitní publicistiku. Je ovšem také pravda, že vysoká popularita TKM a jeho rostoucí nekonformnost se staly důvodem k zásahu a na začátku 80. let byla většina redaktorů „odejita“. Ukázku můžeme využít k diskuzi o krádežích v 70. letech – tj. o jejich dobové reflexi a o tom, nakolik se tyto postoje proměnily.

TKM - Televizní klub mladých (ČST, 1979–1990, publicistický pořad)

Populární pořad Televizní klub mladých se vysílal asi devětsetkrát a vydržel na obrazovkách skoro po celá 70. a 80. léta. Jednalo se o ojedinělý formát, který se snažil oslovit mladé publikum. Do studia byli zváni hosté, vystupovaly tu kapely, vysílaly se reportáže. Jednotlivé díly balancovaly mezi tradičními tématy (například činnost SSM) a reportážemi, které otevíraly kriticky nová témata (ekologie) nebo informovaly o nových hudebních a módních trendech, často s kořeny v západní Evropě.