Koldům: dobové odborné články

Dům společenského bydlení

Josef Kittrich, Architektura ČSR 1/1947, s. 5

Začátkem roku 1946 vypsalo vedení Stalinových závodů v Záluží u Mostu ideovou architektonickou soutěž na dobudování „Osady“ a na kolektivní dům. (…) Hlavní zásady, podle kterých je třeba posuzovat, jsou už tak jasné, že je možno je formulovat v několika požadavcích:

  1. Každý pracující má nárok na dostatečně dimensovaný, zdravý byt za přístupné nájemné.
  2. Bydlení nemůže být nadále řešeno formou předválečnou, kdy hlavně žena byla přetížena a spoutána domácími pracemi. Je tedy nezbytné doplnit bydlení zespolečenštěnou obsluhou, která ženu osvobodí od mnoha zbytečných prací. To je pro náš stát nesmírně důležité v době, kdy po odsunu Němců bude nedostatek pracovních sil a ženy se musí zařadit do pracovního procesu, aspoň polodenním zaměstnáním.
  3. Pracujícím musíme poskytnout možnost rekreace v bezprostřední blízkosti bytu.
  4. Děti pracujících musí mít stejné podmínky tělesného i duševního rozvoje v dětských družinách, mateřských školách a jeslích, jež je nutno zřídit i z toho důvodu, že většinou oba rodiče budou výdělečně činni. Tato zařízení budou nejvhodněji umístěna v bezprostřední blízkosti bytů
  5. Všechno musí být realisováno v mezích nákladů, určených finančními možnostmi dvouletého plánu.

 

Architektura a převýchova socialistického člověka

 Jiří Gočár, Architektura ČSR 7/1959, s. 374

Soudružky a soudruzi,

dovolte mi pohovořit o tom, jak architektura může přispívat k onomu snažení, které je úhelným kamenem tohoto Sjezdu. (…) Jestliže náš Sjezd je mobilisací k nástupu do vítězného boje za myšlení lidí, jestliže kde přehlížíme všechny prostředky, které v kultuře a umění máme v tomto boji k dispozici, je nutno právě otázky všech vlastností výstavby a přestavby našich měst, venkova i průmyslu zdůraznit, protože nejsou zatím vždy správně chápány a domýšleny.

Města i vesnice, v nichž dnes žijeme, vznikala po dlouhou řadu staletí, za různých společenských formací a nesou všechny znaky tohoto vývoje, především hluboké stopy kapitalismu. Třídní antagonismus minulosti se v nich projevuje rozdílnostmi mezi jednotlivými jejich částmi v kvalitě bytů, ve stavu služeb i v celkovém vzhledu. (…) Naše socialistická výstavba tento charakter pochopitelně nemá. (…) Jestliže odstraňujeme ve výstavbě to, co bylo důsledkem nadvlády jedné vykořisťovatelské třídy, či jejích příslušníků, stojí před námi dnes naléhavá otázka úrovně, v níž tuto výstavbu budujeme. (…) Tato úroveň spočívá především v organizaci života, je v pohodlí, které nová sídliště a jeho domy obyvatelům poskytnou, ve službách, které budou zřizovány, ve formách soužití, pro něž budou vytvářeny podmínky. (…) Vytváření životního prostředí úzce souvisí s otázkami ideologickými a je to jeden ze závažných momentů oné převýchovy, o které je náš sjezd. Zde je jedna z cest k boji proti individualismu, zde se mohou vytvářet podněty k rozvoji kolektivnosti v životě.