Ideologické obrazy práce v padesátých letech

Práce samozřejmě vždy stojí v popředí lidského zájmu, je to činnosti, která strukturuje značnou část jeho času, činnost, která mu zajišťuje obživu, poskytuje důležité sociální prostředí odlišné od mikrosvěta rodiny, poskytuje pocit sociální identity i sebeúcty. Fenomén práce byl od samého začátku komunistického hnutí v popředí zájmu jeho teoretiků a ideologů. V jejich představách se měla přestat být práce nutností, ale měla se stát potřebou.

V dobové ideologické brožurce se můžeme dočíst:

“Přechod od socialismu ke komunismu je také spjat s hlubokými změnami v poměru lidí k práci. Již nyní je práce v SSSR nejen povinností, ale i věcí cti, slávy, statečnosti a hrdinství. Avšak v prvním období komunismu se práce ještě nestala přirozenou potřebou člověka. Výrobní síly v socialismu jsou na takové úrovni, že práce je v přímé souvislosti s mírou potřeby a tudíž prostředkem k životu. Za komunismu práce přestane být pouhým prostředkem k životu a stane se přirozenou potřebou člověka.”

A. Ljapin: Vítězství socialismu a cesty přechodu ke komunismu v SSSR, Praha 1950, s. 9.

Kolektivistický etos práce zasahoval celou společnost a pronikal i do popkultury (Pyšná princezna). Dalším ideologickým obrazem práce je představa vykořisťování za kapitalismu. Ve filmu Veliká příležitost, pojednávající o stavbě mládeže vzpomíná jeden z jejich účastníků na poměry, které na témže pracovním úseku panovaly před válkou. Práce v kapitalismu má atributy nucené práce v koncentračních táborech za druhé světové války. Vedle negativního obrazu dřiny za kapitalismu je postaven ideál ideologicky motivované práce v pracovním soutěžení (Pětistovka). Tzv. protiplán byla alternativní plán vypracovaný k oficiálnímu plánu podniku, který měl stimulovat pracující v tzv. socialistickém soutěžení. Socialistické soutěžení ovšem nebylo příliš efektivní a neslo s sebou vysokou zmetkovitost (Skřivánci na niti).

Vysoká fluktuace a nízká pracovní morálka byla občas kvalifikována jako forma sabotáže. Spíše se ale stávala předmětem propagandistických kampaní. Častým terčem kritiky byl tzv. bulač, tedy člověk s častými absencemi v zaměstnání (karikatury Pátá kolona a Potrefení).

Použité materiály

Videa

Píseň o práci (Pyšná princezna, 1952, r. Bořivoj Zeman)

Práce za kapitalismu (Veliká příležitost, 1949, r. K. M. Walló)

Ideologický obraz pracovního soutěžení (Pětistovka, 1949, r. Martin Frič)

Pracovní rekordy (Skřivánci na niti 1969, r. Jiří Menzel)

Socialismus (Učíme se od sovětských lidí, 1950, r. František Neset)

Ideologický obraz práce (Kolesa dějin, 1945, r. Miloš Cettl)

Ikonografie

Pátá kolona (Dikobraz 1952/48, s. 381)

Potrefení (Dikobraz 1953/24, s. 186)

Prezentace