Hodnoty

  1. Popište, co se ve scéně děje. Jak chápete jednání jednotlivých aktérů? Jaké hodnoty jednotliví aktéři vyznávají?
  2. Popište, jaké postavy vystupují ve scéně. O koho se jedná?
  3. Zobrazuje, dle vás, ukázka věrně tehdejší situaci? Z čeho tak soudíte? Proč autor vykreslil tuto situaci tak, jak ji vykreslil.
  4. Pokuste se zdůvodnit, proč byl v tehdejší době na vzestupu fenomén chataření a chalupaření. Co přinášelo vlastnictví chaty/chalupy lidem?

Krátký klip z filmu Na samotě u lesa režiséra Jiřího Menzelazachycuje situaci, kdy se setká chalupář Oldřich Lavička (Zdeněk Svěrák) s jiným chalupářem (Oldřich Vlach). Oba se zavázali, že bývalé vlastníky chalup nechají dožít v chalupách, kde prožili většinu svého života. V rámci rozhovoru jsou patrné zásadní rozdíly v přístupu k tomu, jak „chalupářství“ realizovat. Lavička je upozorňován, že by to s těmi dobrými vztahy neměl přehánět. Klip může posloužit jako připomenutí faktu, že každý jedinec (myšleno obecně ve společnosti) se rozhoduje podle jiných hodnot a volí různé strategie jednání, aby dosáhl rozličných cílů (v tomto případě vlastnictví chalupy). Jejich rozhodování bylo přitom omezeno dobovými společenskými a politickými podmínkami.

Současně se jedná o ukázku zobrazující sociologický (ale i sociální, kulturní, ekologický a ekonomický) fenomén, který významně ovlivnil podobu československé společnosti, jímž bylo (a je) chataření/chalupaření. Vznik tohoto fenoménu se dá interpretovat různými způsoby, jeho posílení se může odvozovat od sociálně-ekonomických změn ve společnosti. Aby člověk mohl vůbec uvažovat o vlastnění chaty/chalupy bylo nutné mít (a) čas (zkracování pracovní doby a postupné rozšiřování víkendů od druhé poloviny 60. let), (b) finanční prostředky (růst životní úrovně a v souvislosti z „druhé strany“ i rozvoj produkce spotřebních předmětů v 60. letech) a (c) dopravní prostředky k přesunu z místa bydliště do místa rekreace a zpět (v 60. letech se jednak rozvíjí sítě státem dotované železniční a autobusové dopravy, jednak svůj nástup zažívá individuální automobilismus). 70. a 80. léta vnesla svůj přínos typicky normalizačního charakteru zejména do motivace chataření/chalupaření: chata/chalupa může být nenápadnou a přitom legální podobou kapitalizace příjmů i vlastní práce ve společnosti, kde se na větší majetek hledí s podezřením; tendence privatizace a intimizace životního stylu, do něhož je přece jen obtížné zasahovat zvenčí, se mohou v soukromí chaty/chalupy utěšeně a nerušeně naplňovat.

Na samotě u lesa (1976, r. Jiří Menzel)

 

Rodinná komedie režiséra Jiřího Menzela dává nahlédnout do dění v rodině Lavičkových, která má v úmyslu zakoupit chalupu pro rekreační účely. V tom je jim nápomocen rodinný přítel Radim Zvon, který jim doporučí malebnou chalupu dědy Komárka. Ten souhlasí s pronájmem a pozdějším prodejem. Celý proces prodeje se ale protahuje, což dává rodině Lavičkových více času k tomu se s dědou Komárkem lépe poznat a přijmout ho téměř za vlastního. Dodnes oblíbená komedie ilustruje fenomén chataření a úniku z veřejných prostorů.