Hlas Ameriky

  1. Jak jednotlivé postavy ukázky reagují na vysílání a proč?

Klíčová scéna filmu Pupendo zachycuje okamžik, kdy na přátelském posezení jsou dva z přítomných zmíněni ve vysílání zahraničního rozhlasu (podle hlasu Ivana Medka můžeme předpokládat, že se jedná o Hlas Ameriky). Sochař Bedřich Mára je zmiňován jako perzekvovaný umělec, historička umění Magdaléna Břečková zase jako žena, která je navenek loajální, ale „narušuje systém zevnitř“. Z následné scény konfrontace obou párů vidíme, jak politické záležitosti vstupovaly do intimního života jednotlivců. Otázka, jak se vůbec jejich jména do vysílání dostala a jaké budou důsledky, se zvrhává ve vzájemné obviňování. Osobní přátelství a rozhodnutí se mísila s politickými událostmi, které zase měly zpětně vliv na rodinný život. Rodina sochaře Máry vypadá ze situace méně nešťastně – Mára už byl perzekvován dlouhodobě a v prostředí uměleckého disentu měla chvála v zahraničním vysílání vysokou symbolickou hodnotu. Rodina Břečků sice Hlas Ameriky poslouchá, nechce být ale ve vysílání zmiňována, jedná se o středostavovský manželský pár, který kariéru staví na loajalitě k režimu. Kunsthistorička Břečková by mohla být ráda, že jsou její odborné kvality oceněny médiem, kterému lidé důvěřují více než státnímu rozhlasu, v danou chvíli však upřednostňuje výhody kariéry v socialistické zemi. Všimněte si, že nikdo nenadhodil možnost, že by zahraniční pořad prošel bez povšimnutí – zahraniční vysílání bylo posloucháno mnoha lidmi i monitorováno StB a je jasné, že Břečkovi ponesou následky, pouhý pořad může být fatální pro kariéry jich obou i jejich dětí. Je pouze otázkou, jak velkým politickým škraloupem bude zmínka v zahraničním vysílání, zda je možné ho vykompenzovat nějakou známkou loajality či protekce. Ředitel školy Břečka, který se dobře v socialistickém systému orientuje, otevřeně a explicitně kalkuluje s různými možnostmi.

Pupendo (2003, r. Jan Hřebejk)

Tvůrčí duo Jan Hřebejk (režie) a Petr Jarchovský (scénář) proslulo autorstvím hořkých komedií z moderní československé historie, které jsou díky své popularitě pro velkou část společnosti akceptovatelnými obrazy této minulosti. Na úspěšné Pelíšky, které vlastně odstartovaly vlnu podobných filmů, navázali autoři kritičtějším filmem Pupendo. Film je zasazen do roku 1984 a vypráví příběh dvou rodin: Márových, umělecké rodiny na okraji společnosti, a Břečkových, ze zištných důvodů loajálních k režimu. Autoři v něm podávají obraz pozdní normalizace jako duchovně vyprázdněné doby, kdy ideologii už nikdo nevěří, chybějí velké ideály a nejdůležitější hodnotou pro protagonisty je dovolená u moře. Tento obraz zpestřují vtipné, dobře vypointované scénky.