Genderové stereotypy

  1. Popište, co jste viděli v ukázce.
  2. Proč primář zpochybňuje rozhodnutí mladé lékařky? Z jakých hodnotových rámců tyto postoje vychází?
  3. Myslíte, že daná ukázka potvrzuje dominantní postavení mužů? Zdůvodněte své závěry.
  4. Odráží se podle vás ve vztahu mezi nadřízeným a podřízeným nějak dobový společenský kontext? Vyznívají dnes některé primářovy postoje nekorektně?

Mladá lékařka Alžběta Čeňková (Eliška Balzerová) nastupuje do svého prvního zaměstnání, rozhodla se pro ortopedii. Ukázka z úvodního dílu populárního seriálu Nemocnice na kraji města zachycuje její rozhovor s primářem ortopedie Sovou (Ladislav Chudík). Sova zpochybňuje její rozhodnutí. Za třicet let své praxe v nemocnici nepoznal jedinou ženu, která by u ortopedie vydržela. Není to podle něj práce pro ženy. Scénu lze v rámci výuky využít pro reflexi dobových genderových stereotypů, je ovšem potřeba přihlížet i k tomu, zda má takto explicitní formulace tyto představy o přednostech mužů potvrzovat, nebo zda se naopak nejedná o pokus o jejich zpochybnění. Další osudy doktorky Čeňkové v seriálu ony stereotypy zpochybňují. Ukázka je nosná též s ohledem na analýzu vztahu mezi podřízeným a nadřízeným. Primář Sova staví mladou lékařku do velmi složité situace, žáci mohou diskutovat o tom, jakým způsobem svou moc uplatňuje a jaké cíle sleduje. Podnětný může být též pokus o rekonstrukci hodnotových kontextů, z nichž zobrazené jednání vychází. Ukázku můžeme srovnat se scénou SSM, která na zobrazený rozhovor navazuje. Primář Sova v ní poněkud posouvá hodnocení celé situace, což lze využít jako vhodný doplněk k diskuzím o vyznění genderových stereotypů.

Nemocnice na kraji města (1977, r. Jaroslav Dudek)

Nemocnice na kraji města je klasickým produktem seriálové tvorby 70. a 80. let, jehož oblíbenost dokládá množství repríz i pozdější pokračování v koprodukci České televize z roku 2003. Seriál nás provází osudy lékařů z oddělení ortopedie, kterému šéfuje primář Sova, na kterém slouží nezapomenutelný doktor Štrosmajer a které zobrazuje dobovou ideologickou normu fungování socialistického zdravotnictví. Scenárista Jaroslav Dietl v Nemocnici vyhověl tzv. společenské objednávce na vytvoření prorežimního díla a epického vyprávění na pokračování, pro které jsou charakteristické psychologicky propracované postavy a mezilidské vztahy, tak jako ve většině jeho seriálů. Jednu rovinu proto tvoří nenásilná prezentace norem a hodnot společnosti reálného socialismu. Pro autora důležitější druhou rovinou jsou pak osobní vztahy, do kterých bylo možné v omezené míře promítnout i kritický pohled na tehdejší dobu.