Fenomén Cimrman

  1. Čemu se podle vás diváci smějí? Smějete se na stejných místech jako oni? Je podle vás humor záležitost univerzální, nebo existuje i nepřenositelný humor?
  2. Porovnejte scénu s ukázkou Dohled nad uměleckou tvorbou.

Scéna je vlastně tvořena dvěma vrstvami dvou uměleckých forem – divadlem a filmem. Ve filmu Nejistá sezóna sledujeme osudy malého neprofesionálního divadla (inspirováno příběhem Divadla Járy Cimrmana), které neustále bojuje s úřady o své zachování. Hlavním problémem je, že jeho hry nejsou dost angažované, ale divácký zájem je velký. V ukázce, kde vidíme scénu ze hry Posel z Liptákova, můžeme posoudit, proč tomu tak bylo. Představení není angažované, zachycuje absurdní situaci někdy před začátkem první světové války a nikterak se nedotýká normalizační současnosti. To může být jedním z důvodů oblíbenosti, publikum bylo možná unavené nařízenou angažovaností divadla a vyhledávalo soubory, které na ni rezignovaly a vracely se například k idealizovanému období Rakouska-Uherska. Představení z období zaniklé monarchie ale nemuselo být úplně od reality odtržené, publikum reagovalo dobře na skryté nebo nevědomé paralely se současností. Odkaz na režimem idealizovaného Petra Bezruče nemusel být protirežimní, stačilo, že byl zmíněn v jiných souvislostech než v běžné mediální produkci, a publikum reagovalo velmi vstřícně. Lehká ironizace ikon režimu nebo jiný typ humoru ale byly pro kulturní aparát podezřelé a takové divadlo bylo v existenční nejistotě.

Nejistá sezóna (1987, r. Ladislav Smoljak)

 

V době začínající přestavby natočil autorský kolektiv Divadla Járy Cimrmana film, který reflektuje nejen obtížnou situaci, v níž se soubor v 80. letech nacházel, ale především kulturní prostředí reálněsocialistického Československa. Na pozadí příběhu o stěhování souboru do nové „štace“ v periferním kulturním domě sledujeme průběh zkoušek nové hry i její premiéru, seznamujeme se s osobními problémy herců. S humorem a satirou líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru, který je sice velice oblíben u publika, ale má stálé potíže s nadřízenými orgány, které si osobují dohled nad kulturní tvorbou a vyžadují na divadelnících „pozitivní konstruktivní satiru“. Autorská dvojice Svěrák–Smoljak v Nejisté sezóně více než naznačuje, s jakými absurditami se amatérský divadelní soubor při své umělecké pouti musel vypořádávat.