Autorita lékaře

  1. Popište, co se v ukázce odehrálo.
  2. Považujete chování lékaře za přijatelné? Zdůvodněte.
  3. Co vypovídá o vztahu lékaře k pacientovi přechod od vykání k tykání?
  4. Jaká role je dle ukázky určena pacientovi? Jak by se „správný“ pacient měl chovat?

Vypjatý a emotivní rozhovor mezi lékařem a pacientem pochází z populárního seriálu Nemocnice na kraji města. Hokejista Přemysl Rezek (Viktor Preis) prodělal po těžké dopravní nehodě operaci, čekají jej však ještě další. Žádá po doktoru Štrosmajerovi (Miloš Kopecký) informace o průběhu operace a o svém zdravotním stavu. Ukázka dobře demonstruje autoritu lékaře, který v rozhovoru s pacientem přechází od vykání k tykání. Televizní Nemocnice nabízela poměrně komplexní obraz společnosti, v němž lékaři zastávali symbolickou roli autorit. Tuto pozici, v populární kultuře reprezentovanou často právě lékaři, mohli v sociální praxi naplňovat i jiné profese (úředník, stranický funkcionář, učitel aj.). Na zobrazeném vztahu pacienta a lékaře můžeme dobře analyzovat sociální vztahy podřízenosti a autority, které byly pro dobovou společnost v mnoha ohledech typické. Žáci mohou blíže zkoumat modelovou roli pacienta. Jak by se měl v ideálním případě chovat? Měl by se spolehnout na lékaře, neboť o jejich práci „nemá ani páru“. Měl by věřit. Z těchto důvodů nepotřebuje ani nijak podrobné informace o svém zdravotním stavu, jeho spolurozhodování o charakteru léčby je zbytečné, vše je na vědoucích odbornících. Stejně, jako je v autoritě lékaře představen obecnější koncept vědoucí moci, je v roli pacienta symbolicky zobrazena submisivní role občana. S medicínskou metaforikou a obrazy nemoci a léčení v obdobném smyslu pracoval i zakládající dokument normalizace – Poučení z krizového vývoje.

Nemocnice na kraji města (1977, r. Jaroslav Dudek)

Nemocnice na kraji města je klasickým produktem seriálové tvorby 70. a 80. let, jehož oblíbenost dokládá množství repríz i pozdější pokračování v koprodukci České televize z roku 2003. Seriál nás provází osudy lékařů z oddělení ortopedie, kterému šéfuje primář Sova, na kterém slouží nezapomenutelný doktor Štrosmajer a které zobrazuje dobovou ideologickou normu fungování socialistického zdravotnictví. Scenárista Jaroslav Dietl v Nemocnici vyhověl tzv. společenské objednávce na vytvoření prorežimního díla a epického vyprávění na pokračování, pro které jsou charakteristické psychologicky propracované postavy a mezilidské vztahy, tak jako ve většině jeho seriálů. Jednu rovinu proto tvoří nenásilná prezentace norem a hodnot společnosti reálného socialismu. Pro autora důležitější druhou rovinou jsou pak osobní vztahy, do kterých bylo možné v omezené míře promítnout i kritický pohled na tehdejší dobu.