Škola a obrazy minulosti v DOXu
Ve čtvrtek 11. prosince 2014 představil projekt Dějepis v 21. století (D21) v rámci diskuzního večera Škola a obrazy minulosti výstupy ze své tříleté činnosti. Hostitelem se stalo Centrum současného umění DOX. Právě téma vizuality, které je DOXu vlastní, se během práce na projektu D21 ukázalo jako klíčové. Otázky po tom, co utváří představy dnešní školní mládeže o minulosti a jakou roli hraje v současné historické kultuře obraznost, provázely celý večer.
Po úvodních slovech Jaroslava Anděla, uměleckého ředitele DOXu, a Ondřeje Matějky, prvního náměstka ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, představili členové realizačního týmu v krátkém bloku výstupy projektu D21, které byly v prosinci odeslány do škol v rámci balíku Soudobé dějiny v kostce. Lektoři projektu tak navázali na ustálenou představu vydavatelů souhrnných příruček, že dějiny jsou uzavřenou sumou historických událostí a postav, které lze zabalit do kostky a předat dál. Proti této představě se však silně vymezují a nabízejí spíše alternativu – kostky stavebnice, ze které může učitel výuku poskládat. Projekt D21 v této „stavebnici“ aktuálně nabídl výukové aplikace Obrazy války, Historie 1950: Příběhy jednoho zázraku a Dějiny ve škole a knižní metodiky Dějiny ve filmu. Film ve výuce dějepisu a Paměť a projektové vyučování v dějepise.
Také prezentace výukových materiálů zdůraznila vizuální složku historického vědomí. Analyzovat tento problém si vytyčila panelová diskuze, jež následovala. Pozvání do diskuze přijali Jaroslav Anděl za domácí DOX, Zdeněk Beneš z FF UK, Kamil Činátl jako zástupce projektu D21, Jiří Forejt z NFA a Andrea Průchová z FSV UK. Moderování se ujal Vojtěch Ripka z ÚSTR a k diskutujícím se v průběhu večera přidal ještě Petr Bílek z FF UK. Přestože diskutující nedošli k žádným silným závěrům, což ani nebylo účelem, otevřelo se mnoho zajímavých témat jako např. filmové reprezentace minulosti, když byl zmíněn současný fenomén seriálu České století. Diskutovalo se také o proměně divácké kultury, kdy současná produkce byla diagnostikována jako “klipová”. Diskutující se podělili i o své zkušenosti se zapojením umělců do výuky.
Věříme, že diskuze o vztahu minulosti a vizuality bude pokračovat a že do ní přispějí i výstupy projektu Dějepis v 21. století.
